Rusko sice nevyloučilo další jednání, ale v současné době už neuznává limity na počty svých konvečních zbraní. "Rozhodnutí... nemá v moderní historii Ruska obdobu. Už z toho je jasné, že nebylo přijato lehce a stalo se výsledkem podrobné všestranné analýzy," citovala agentura ITAR-TASS z prohlášení ministerstva.

Mluvčí generálního tajemníka NATO sdělil, že toto "rozhodnutí vzbuzuje lítost". Dodal, že "všichni spojenci považují tuto smlouvu za základní kámen evropské bezpečnosti."

Rusko splnilo své hrozby

Moskva splnila hrozbu, se kterou přišla na konci dubna. Tehdy Vladimir Putin poprvé varoval, že Rusko může pozastavit plnění smlouvy, neboť ostatní země ji neplní. [celá zpráva] Vadilo mu zejména, že smlouvu nepodepsali noví členové NATO, kteří vstoupili do aliance až po podepsání CFE, a že členské země také nepodepsaly dodatek z roku 1999, což západní země odmítly učinit do té doby, než Rusko stáhne své vojáky z Gruzie a Moldávie. 

"Řada účastnických zemí smlouvy není připravena ke společnému hledání konstruktivních řešení," prohlásil tehdy bezpečnostní odborník ruského ministerstva zahraničí Anatolij Antonov. Rusko dokonce svolalo mimořádnou konferenci signatářů [celá zpráva], červnové jednání ve Vídni ale nepřineslo žádné výsledky.

I když Rusko zmiňovalo, že mu vadí rozšiřování NATO na východ, s hrozbami přišlo až ve chvíli, kdy se Spojené státy rozhodly vybudovat ve střední Evropě jednu z protiraketových základen, v Polsku by měla být umístěna sila antiraket a v České republice pak naváděcí radar.

Od té doby Rusko hrozilo řadou odvetných opatření, zejména ustoupením od smlouvy o likvidaci balistických střel středního doletu, ale také začalo zavádět do výzbroje nové jaderné nosiče dlouhého doletu Topol M, které umožňují okamžité změny trajektorie, a proto je antirakety hůře likvidují.

Hrozí nové kolo závodů ve zbrojení

Vypovězení smlouvy o konvečních zbraních je velkou ranou pro NATO, protože Sovětský svaz měl zejména v tancích a další obrněné technice značnou převahu. Západ proto musel investovat značné prostředky do protitankových zbraní, zejména protitankových raket a bitevních vrtulníků. Usiloval proto o vyrovnání sil, které přinesla smlouva CFE z roku 1990.

Obavy NATO zvyšuje fakt, že americká strategie ultramoderních, ale méně početných jednotek nepřinesla v Iráku očekávané výsledky, a tak se musejí ozbrojené síly rozšiřovat.