V průzkumech pro první kolo zatím vyhrává Sarkozy s 26 až 31 procenty hlasů a jeho postup do rozhodujícího druhého kola 6. května se zdá jistý. Royalová dostává mezi 23 a 27 a Bayrou mezi 18 a 21 procenty voličských hlasů.

První francouzská prezidentka Royalová?

O postupu Ségolene Royalové, kandidátky Socialistické strany a bývalé členky kabinetu Francoise Mitteranda do druhého kola není zdaleka rozhodnuto. Hlasy jí mohou sebrat někteří kandidáti stojící nalevo od ní. Přesně to se v roce 2002 stalo socialistickému kandidátovi Lionelu Jospinovi. Odborníci proto tvrdí, že socialistická kandidátka má víc šancí vyhrát ve druhém kole než se do něho kvalifikovat. V druhém kole voleb by totiž mohly rozhodovat také osobní charakteristiky kandidátů. Nicolas Sarkozy je vnímán jako konfliktní osobnost, Royalová může hrát na svůj smířlivější obraz. Oba kandidáti byli nedávno aktéry finančních skandálů. [celá zpráva]

Royalové volební program "100 námětů" zahrnuje jak tradiční socialistické požadavky (zvýšení minimální mzdy, zachování 35hodinového pracovního týdne, zvýšení důchodů, výstavba sociálních bytů, bezplatná zdravotní péče do šestnácti let), tak i závazky typické pro modernější třetí cestu (výhodné půjčky pro studenty, snížení daní firmám, které vytvářejí nová pracovní místa; multikulturalismus a komunitní řešení problémů).

Ségolene Royalová. Foto: ČTK/AP

K tomu předkládá vlastní iniciativy (hormonální antikoncepce zdarma, lokální občanské rady kontrolující chod samosprávy) a ekologické přísliby (do roku 2020 nahradit 20% z podílu jaderné energie obnovitelnými zdroji, nová daň pro kamióny, vyšší ekologické standardy při výrobě vozů).

V oblasti zahraniční politiky se vyslovuje pro nové projednání euroústavy a opětovné referendum. Francie by podle Royalové měla být vůči USA solidním partnerem, nikoliv jejich vazalem.

Právě v oblasti zahraniční politiky se podařilo Ségolene Royalové od jejího vítězství v listopadových socialistických primárkách [celá zpráva] několik faux-pas. Při prosincové návštěvě Libanonu zareagovala až se zpožděním na prohlášení politika Hizballáhu, jenž přirovnal politiku Izraele k praktikám nacistů. Za poučný a pro Francii inspirativní označila systém čínské justice a do třetice svým veřejným vyjádřením podpory odtržení provincie Québec od Kanady rozlítila kanadského premiéra Stephena Harpera.

Nejsilnější kandidát Nicolas Sarkozy

Oproti hlavní rivalce Ségolene Royalové má bývalý ministr vnitra a vůdce vládní strany Svaz pro lidové hnutí (UMP) Sarkozy kromě větších zkušeností i jeden velký trumf - zahraniční politiku. Velmi dobře si rozumí jak s britským premiérem Tonym Blairem (který je jeho vzorem), tak s německou kancléřkou Angelou Merkelovou. Přes údajně napjaté vztahy s Jacquesem Chirakem jej navíc v současné kampani podpořil i odcházející prezident.

Sarkozyho pro jeho atlantismus odpůrci nazývají "Američanem s francouzským pasem". I když svého času vystupoval proti válce v Iráku.

Nicolas Sarkozy. Foto: REUTERS/Philippe Wojazer

Nicolas Sarkozy svým nekompromisním, často samolibým stylem a drsnou rétorikou proti sobě mnohokrát popudil půlku Francie. Na druhé straně mu i jeho odpůrci přiznávají politické kvality.

Neogaullista Sarkozy navrhuje ve volebním projektu, nazvaném "Společně" liberální reformu v sociální oblasti. Navrhuje zeštíhlení státní správy, větší pravomoci parlamentu, reformu školství, reformu statusu státního zaměstnance, snížení daňové zátěže o čtyři procentní body či další privatizace státních podniků. Hovoří též o potřebě finančně ocenit lidi ochotné pracovat více hodin a podpořil by i pracující důchodce. Sarkozy také navrhuje zřízení ministerstva pro imigraci a národní identitu.

V zahraniční politice chce opětovné sblížení s USA a těsnější ekonomické i politické propojení s Německem. Pokud jde o Evropu, žádá vypracování evropské "miniústavy", kterou by ratifikoval jen parlament. Francie odmítla text Evropské ústavy na konci května 2005. Nicolas Sarkozy je rovněž proti vstupu Turecka do EU. 

Nečekaný soupeř - centrista Bayrou

Souboj dvou se ve francouzské prezidentské kampani změnil překvapivě sedm týdnů před volbami v souboj trojice. Mužem číslo tři je centrista François Bayrou, šéf malé středové strany Svaz pro francouzskou demokracii (UDF). "Francie potřebuje novou, mírumilovnou revoluci," říká tento absolvent klasické filologie a chovatel koní. Jeho velkým tématem se stalo odcizení politické elity od běžných lidí.

Po svém vítězství by prý vytvořil vládní "tým snů", do kterého by vzal schopné lidi z pravice i levice. Vidí v sobě nového de Gaulla, který svou zemi vyvede z ekonomické krize a ustaví efektivnější "šestou republiku", kde bude fungovat sociálně-tržní hospodářství. Dokonce naznačil, že kdyby vyhrál, mohl by si vybrat za premiéra socialistu.

François Bayrou. Foto: REUTERS/Charles Platiau

Jeho program "sociální ekonomiky" je navržen tak, aby vyhovoval všem napříč politickým spektrem. Soustředí se na nezaměstnanost, životní prostředí, vzdělání, ekonomiku a Evropu.

Plánuje decentralizaci Francie, chce větší pravomoci přenechat obcím a parlamentu, hodlá zrušit prezidentské amnestie, chce politikům zakázat kumulaci funkcí, slibuje více peněz pro školství a vědu, podporuje výstavbu sociálních bytů a prodloužení 35hodinového pracovního týdne. Je zastáncem federalizace Evropy.

Slibuje také reformu důchodů a snížení státního dluhu, podporuje výchovu dětí homosexuálními partnery a eutanazii. Chce omezit štědrý rozpočet prezidentského úřadu. Dokonce naznačil, že by v případě zvolení možná ani nebydlel v prezidentském paláci.

Klíčem k úspěchu Bayroua je mimo jiné skutečnost, že hodně těží z chyb svých rivalů.

"Staví se do role outsidera a oběti velkých stran, hodně jako Jean-Marie Le Pen". Nicolas Baverez (politolog)

V minulých prezidentských volbách Bayroua podpořilo necelých sedm procent voličů. V kampani na sebe mimo jiné upozornil i tím, že na veřejnosti zfackoval desetileté dítě, které se ho pokusilo okrást.

Le Pen by mohl znovu překvapit

Ačkoliv to odborníci nepovažují za pravděpodobné, zcela ze hry není ani kandidát krajně pravicové Národní fronty Jean-Marie Le Pen, který si v průzkumech z tohoto týdne polepšil o dvě procenta. Čtvrtina dotazovaných přitom stále neví, koho bude volit. Voličský potenciál Le Pena, proslulého populistickými a xenofobními názory, může být tedy značně širší. Mnoho lidí se totiž k sympatiím k jeho osobě na veřejnosti nepřiznává.

Le Pen, který se v nynější kampani ostře pustil zejména do Sarkozyho pro jeho původ, nabízí mimo jiné program masivního snížení daňové zátěže, krácení mnoha sociálních dávek pro přistěhovalce a zrušení možnosti slučování přistěhovaleckých rodin.

Francie má stále v živé paměti volby z roku 2002, kdy se Le Penovi podařilo dostat do druhého kola.