Námořníci si vytrpěli své. Ve společném prohlášení uvedli, že čelili neustálému psychickému nátlaku a občas byli nečekaně odvedeni k výslechu.

Jakmile vystoupili na pevninu, dali jim Íránci pásku přes oči, spoutali je a převezli na neznámé místo. Poté byli podrobeni výslechu. Írán hrozil námořníkům sedmiletým vězením, pokud nepřiznají, že vnikli do výsostných vod Íránu.

"Většinu nocí jsme byli vyslýcháni a byli jsme postaveni před dvě možnosti. Pokud se přiznáme, že jsme zabloudili do íránských vod, vrátíme se brzy letadlem zpátky do Británie. Pokud ne, půjdeme na sedm roků do vězení," uvedli námořníci v předem připraveném prohlášení.

Noci v kamenných celách

Podle svých slov byli v izolaci až do posledních dnů, kdy se směli za přítomnosti íránských médií znovu všichni sejít. Několik nocí prý strávili v kamenných celách o rozměrech několika metrů čtverečních.

Neklást odpor íránské pobřežní stráži bylo vědomé rozhodnutí zajatých. Odporování věznitelům "nebylo možnou volbou", řekl kapitán námořnictva Chris Air: "Kdybychom to udělali (a bránili se), někteří z nás by tu dnes nemuseli být. Tím jsem si zcela jist."

"Od začátku bylo jasné, že klást odpor není možné. Pokud by se tak stalo, rozpoutala by se velká bitva, v níž jsme nemohli zvítězit," podotkl s tím, že příslušníci íránských revolučních gard byli v přesile a měli kulomety a pancéřovky, zatímco Britové se plavili v gumových člunech a měli jen ruční zbraně.  

"V íránských vodách jsme v době zajetí nebyli"

"Bez ohledu na to, co bylo řečeno dříve, v okamžiku zajetí jsme byli mimo íránské výsostné vody," uvedl jeden z námořníků.

Admirál Band uvedl, že "v obtížných podmínkách reagovali extrémně  dobře a zcela správě". Obhajoval, že v íránské televizi přiznali narušení íránských teritoriálních vod.