Světové mínění bez velkého váhání usoudilo, že za otrávením Litviněnka stojí Vladimir Putin a jeho služby. Je to nejlogičtější verze. Nejen proto, že "dnešní Rusko řídí odchovanci Lubjanky, Sudoplatovovi dědici", jak tvrdí spisovatel Eduard Limonov v narážce na "Stalinova terminátora".

Do letité tradice ruské ochranky stihl Putin přispět vlastním vkladem. Za něj agenti z Lubjanky položili bombu pod auto čečenského prezidenta Jandarbijeva v Kataru. Jenže atentátníci se nechali chytit skoro při činu a dostali doživotí.

Moskva však donutila Katar k jejich vydání a doma je uvítal sám "první civilní ministr obrany" Sergej Ivanov, který to jako špión dotáhl na generálmajora KGB.

Nikdo se ani neptá, proč před pár týdny na moskevském Leninově prospektu komando z Grozného rozstřílelo podplukovníka FSB a čečenského velitele Movladiho Bajsarova, který hrozil odhalením vrahů novinářky Politkovské. Na veřejnou popravu před zraky milice museli mít od vlády příslušné povolení.

Nová vrstva privilegovaných

Zavraždění Politkovské a Litviněnka spojuje to, že to nebyly skryté likvidace, jimiž se zvláštní služby zbavují nepřítele. Naopak, měly upoutat pozornost, šokovat i ukázat, kdo za nimi stojí. Politkovskou zabili v den Putinových narozenin. Litviněnkovi traviči se snažili, seč mohli, zanechat co nejvíce stop vedoucích přímo do Moskvy.

Příslušníci zvláštních služeb právě mění vycházkové stejnokroje za černé uniformy. Mají zvýraznit výjimečné postavení lidí z Lubjanky, tvořících jakýsi rytířský řád.

Většina Rusů souhlasí. Považují zvláštní služby za jedinou sílu, která od rozpadu SSSR morálně ani profesně neupadla, ale vyšla z "největší katastrofy století", řečeno Putinovými slovy, neposkvrněná.

Ušlechtilí nejsou, nahrazují mafii

Ale Litviněnkova vražda dokazuje, že ušlechtilost rytířů pláště a dýky je pouhý mýtus. Bývalého důstojníka FSB podle tisku otrávil buď veteránský spolek Čest a důstojnost, vedený penzionovaným generálem KGB, anebo exdůstojník tajných služeb Lugovoj.

Rozruch okolo Cti a důstojnosti propukl před dvěma lety, kdy nizozemská vláda vyplatila milion eur za uneseného doktora od Lékařů bez hranic. Jednání s únosci zprostředkoval veteránský spolek, ale zanedlouho se ukázalo, že uneseného osvobodila FSB a o výkupné se podělila s veterány. Podle publicisty Vjačeslava Ivanova to byla náramně cynická intrika - dagestánští únosci dávno pracovali pro FSB, takže svým šéfům jen dali příležitost "podojit" nizozemskou vládu.

Příběh Andreje Lugového je spletitější. Bývalý zástupce velitele ochranky premiéra Jegora Gajdara se s Lubjankou oficiálně rozloučil před devíti lety a přešel do služeb mocného oligarchy Borise Berezovského, Jelcinovy šedé eminencé. Když však miliardář upadl v Putinovu nemilost, Lugovoj skončil za mřížemi, prý za přípravy útěku Nikolaje Gluškova, který s Berezovským připravil o stamiliony dolarů státní Aeroflot, kde býval náměstkem.

V Putinově éře získávají "novodobí aristokraté" pořádné majetky. Nejvíce vydělali na válce proti ropnému koncernu Jukos. Kontrolu nad obrovskými ropnými poli na západní Sibiři převzala skupina okolo zástupce šéfa prezidentské kanceláře Igora Sečina, považovaného za vůdce těch, co se z Lubjanky vydali v Putinových stopách.

Před dvěma lety podnikatel Konstantin Borovoj upozornil na inzerát, slibující podnikatelům, že skupina důstojníků zvláštních služeb vyřeší všechny jejich problémy. "Přebírají místo mafii. Tam, kde za Jelcina bylo banditské vydírání, tam lidé od zvláštní služby berou pod křídla celý ruský byznys," tvrdil.

"Putina nedáme"

Ruští podnikatelé si nové pořádky chválí, idylka ale nepotrvá věčně. Rozvědčíci, zkorumpovaní úředníci a nejmocnější podnikatelé, kteří si rozparcelovali Rusko, se panicky obávají roku 2008, kdy skončí druhý Putinův mandát. S novým vládcem může přijít i nová dělba moci, majetku a vlivu i s atentáty a nepokoji.