Když se začala do chodby valit voda, štěrk a hlína, pracovalo v dole jedenáct horníků. Peter Kyta opustil zaplavenou chodbu živý jako poslední. "Milana Zrneka ještě vrstvy vody a bláta nepohltily. Strašně křičel, snažil jsme se ho vytáhnout. Přišla však další vlna a musel jsem utíkat, abych tam také nezůstal," cituje Kytu deník Nový čas. [celá zpráva]

Podle horníků je vedení podniku poslalo do příliš velkého rizika. Zkušení chlapi už několik dní tušili, že chodbu to může kdykoliv zavalit. Nadřízení je však nutili pracovat právě v ní.

"Křičel jsem na vedení, že toto pracoviště je časovaná bomba. Otvíral jsem si na ně hubu, tak tam poslali jinou partu," říká jeden z horníků. Do chodby začala prosakovat voda údajně už čtvrtého října. "Nejdříve tekla po zemi, ale pak začala stříkat ze stropu, jako když pustíte sprchu. Několikrát se ze stropu utrhl obrovský kus bláta. Vedení dolů však zajímalo pouze to, aby se těžilo," uvedl.

Podle horníků už několik dní před závalem prchli z nebezpečné chodby potkani "Za normálních okolností vydržel chléb se salámem pohozený v dole tak dvacet vteřin. Poslední dny tam ležel. Potkani tam už prostě nebyli," upozornil jeden z havířů.