Článek
Spolkový kriminální úřad do letošního září registroval o pětinu více pravicově extremistických trestných činů a přestupků, než tomu bylo loni.
Sjezd NPD, která vznikla v roce 1964, se poprvé v její historii konal v Berlíně. Protestovalo proti nim asi 600 lidí včetně nejvyšších berlínských představitelů SPD a CDU. Strana je zastoupena v zemských parlamentech v Sasku a od letoška také v Meklenbursku-Předním Pomořansku. [celá zpráva]
SPD pro rychlý zákaz
"Kdyby to bylo možné, jsem jednoznačně pro," prohlásil vicekancléř Franz Müntefering k možnému zákazu NPD. SPD si přeje, aby byl ad hoc změněn zákon a ústavní soud mohl strany jednající v rozporu s ústavou rozpustit prostou většinou hlasů soudců.
"Nevím, proč vyžadovat dvoutřetinovou většinu," řekl mluvčí frakce SPD Dieter Wiefelspütz. Vyšší kvórum naopak obhajuje jeho protějšek z CDU Hans-Peter Uhl. "Kdo chce tuto hranici odstranit, manipuluje se svobodným demokratickým zřízením," ohradil se.
Stát se pokusil činnost NPD neúspěšně zakázat již v březnu 2003. Spolkový úřad na ochranu ústavy však tehdy nasadil do ústředí extremistů své agenty, podle ústavního soudu tím ale zpochybnil nezávislost strany na státu.
Zelení proti plošnému zákazu
Zelení, kteří v sedmdesátých letech bojovali proti pravicovému extremismu, jsou proti plošnému zákazu. "Podmínky pro zákaz nejsou splněny," prohlásila šéfka strany Claudia Rothová s tím, že proti NPD je třeba bojovat cílenými projekty na podporu tzv. občanské odvahy.
Politolog Ulrich Eith v rozhlase Deutschlandfunk apeloval na demokratické strany, aby lidem nabízely více perspektivy. "Trhlina ve společnosti probíhá mezi nižšími a středními vrstvami," varoval. "NPD přenáší nálady určité části obyvatelstva," dodal jeho kolega Eckard Jesse.
Krajní pravici hrozí finanční krach
Podle expertů je ale možné, že NPD nakonec finančně zkrachuje a bude muset ukončit svoji činnost. Bundestag totiž prověřuje účetnictví strany z let 1998-99, které je podle všeho zfalšované. Extremistům tak hrozí, že budou muset vrátit do státní pokladny až 870 tisíc eur, tedy ekvivalent příspěvků, které ze zákona tehdy dostali za své volební úspěchy.