New York Times: Válka je korunovací chyb americké diplomacie

Nynější americká administrativa se od prvního dne svého úřadování odvrátila od internacionalismu a požadavků svých evropských spojenců, když odmítla kjótský protokol o ochraně životního prostředí a nepodepsala ani smlouvu o vytvoření mezinárodního trestního tribunálu ... Když se nyní jiné státy vzpírají vůdčímu postavení Ameriky, tkví příčiny z části právě v tomto nešťastném vývoji. Výsledkem je válka za legitimní cíl mezinárodního společenství, kterou však USA povedou téměř samy ... Tento výsledek nebylo možné ani předurčit ani odvrátit, soudí americký The New York Times.

Podle pařížského deníku Le Figaro sliboval konec studené války, že se svět začne utvářet v duchu nového řádu založeného na právu, a nikoli na tom, co se hodí Washingtonu. Stará Evropa, poznamenaná nesčetnými válkami, by přitom měla hrát určitou roli a předávat zkušenosti. Dějiny dnes ale píše George W. Bush. Za několik týdnů nebo měsíců, až děla v Bagdádu utichnou, se snad ambice amerického prezidenta ohledně celého Blízkého východu omezí, aby se ke slovu dostali i ti, kteří sázejí na sílu dialogum, a nikoli násilí, míní list.

Francouzský list France-Soir poznamenává, že kdyby se USA a Británie mohly opřít o veřejné mínění, bylo by možné jejich neotřesitelnou vůli ke konfrontaci když ne chápat, tak alespoň odůvodnit. Veřejnost v obou zemích je ale rozhodně proti válce, která se již ohlašuje jako boj Bushe a Blaira na jedné straně a Saddáma Husajna na straně druhé. Jakmile padnou první západní vojáci, budou to Bush a Blair muset zdůvodnit před veřejným míněním. V takovém případě ale už jim OSN a Francie nebudou moci sloužit jako obětní beránek, konstatuje list.

Podle ruského listu Izvěstija může válka propuknout každým okamžikem. Mír skončil ... a záminka pro válku se najde snadno. A i když ještě nezačala, svět už žije podle jejích zákonů ... Putin se přitom vyhýbá přímé kritice "svých přátel George (Bushe) a Tonyho (Blaira)". Po vrcholné schůzce na Azorských ostrovech musel nějak reagovat, ale káravá slova na adresu Bushe, Blaira a Aznara byla opatrná, míní ruský deník.

Italský list Corriere della Sera soudí, že pokud by válka v Iráku trvala krátce a měla by pozitivní následky jako ukončení diktatury, nastolení dobré správy v Iráku a zahájení demokratizačního procesu, ukáže se zpětně, že OSN je organizací neschopnou dostát své mezinárodní odpovědnosti. Pokud by ale válka trvala dlouho, byla krvavá a měla mnoho neočekávaných následků, byl by efekt přesně opačný. OSN by se pak mohla prosadit jako jediná instituce schopná řešit mezinárodní krize, a to vyjednáváním, politickým nátlakem a mezinárodními kontrolami, míní italský deník.

Podle španělského deníku El Mundo "odhodili Bush, Blair a Aznar karty" a zvedli se od stolu jako hráči, kteří již nemohou vyhrát. Je to více než nezdvořilost, je to přiznání jejich porážky. Bush dal novým ultimátem najevo, že mu ve skutečnosti nikdy nešlo o odzbrojení Iráku. Jeho cílem bylo vždy svrhnout Saddáma Husajna a zřídit v Iráku protektorát.

Německý deník Die Welt konstatuje, že "kostky jsou již vrženy a dny Saddáma Husajna sečteny". Na Blízkém východě tak začíná zcela nová kapitola a budoucí osud OSN je ve hvězdách. Doufejme, že válka bude krátká. Na jejím konci stojí vstup křesťanské armády do jednoho z nejdůležitějších měst islámského světa. Význam tohoto postupu je značný, stejně jako  odpovědnost George W. Bushe. Role Spojených států je současně příznakem toho, že poslední instancí světové politiky je Bílý dům, a to na dobu, jejíž konec je ještě v nedohlednu.

Podle britského listu The Times by si frakce Labouristické strany v britské sněmovně neměla počínat jako debatní klub, který nenese žádnou odpovědnost. Měla by uznat, že  Tonymu Blairovi se podařilo oddálit válku o několik měsíců a ovlivňovat prezidenta George W. Bushe. Labouristická strana prokázala ve své historii jistou alergii vůči nepohodlným rozhodnutím. Postupovala vždy formou demonstrací a petic. Novinkou na Blairově Labour Party je fakt, že Blair vidí věci tak, jak jsou, a ne jak bychom je chtěli vidět my. Blair již brzy uvidí, kolik jeho stranických kolegů přijalo výzvu tohoto nového smyslu pro realitu, píší The Times.