Článek
Neonacisté jsou lidé hlásící se po konci druhé světové války k sociálním či politickým skupinám opěvujícím nacismus a snažícím se o jeho znovunastolení. Ačkoliv značná část Evropy prošla v roce 1945 tzv. denacifikací, tak se ještě dnes vytváří velké množství uskupení, které balancují na hranici legality a ilegality a snaží se svou neonacistickou náturu maskovat za líbivé populistické slogany.
Neonacistické názory jsou agresivní vůči národním menšinám. Tzv. rasová hygiena a nastolení celkového pořádku patří mezi hlavní myšlenky, které neonacisté v současné době prosazují. Z problémů státu většinou viní multikulturalismus a židy, kteří mají podle nich narušovat funkčnost státu a plánovat celosvětové spiknutí.
Neonacisté i nadále zdobí své oblečení tradičními nacistickými symboly, mezi které patří hákový kříž neboli svastika, německé válečné kříže či orlice a germánské runy, které nesly často uniformy tehdejších vojáků.
Jedny z nejsilnějších neonacistických uskupení jsou v USA, Rusku a Skandinávii. V Německu jejich počet a aktivita značně poklesly po začátku 90. let 20. století, kdy tyto skupiny aktivně útočily na národnostní menšiny.
Neonacisté tvoří v rámci českých skinheads pouze jistou podskupinu zvanou nazi-skinheads. Ti vyznávají neonacismus jako svou životní filozofii, vyzdvihují politiku Třetí říše a jsou tradičně zastánci úplného zastavení rasového míšení. Ne všichni skinheads však vyznávají neonacistické přesvědčení, a tak je úzus skinhead rovná se nacista zcela mylný.
Neonacistů je v České republice zhruba několik tisíc, pouze část z nich je ale aktivních. Nejaktivnější byla neonacistická uskupení v období po sametové revoluci. V roce 1993 vznikla v ČR pobočka světové neonacistické organizace Hammerskins s názvem Bohemia Hammer Skins a o tři roky později vzniklo uskupení Blood and Honour Division Bohemia.
V posledních letech byla s neonacismem spojována uskupení Národní odpor či Autonomní Nacionalisté. Mnozí členové těchto skupin se přitom stali zároveň členy Dělnické strany (DS), kterou se pokusil stát v roce 2009 rozpustit. Nejvyšší správní soud však ministerstvu vnitra nevyhověl. Úřad podl vedením Ivana Langera (ODS) byl následně kritizován, že se na spor řádně nepřipravil.
Druhý pokus učinil ministr vnitra úřednické vlády Martin Pecina v roce 2010.
DS se netají xenofobními názory, na kterých také většinou zakládají své volební kampaně.
Dělnická strana byla na základě rozhodnutí ústavního soudu 17. února 2010 definitivně rozpuštěna. Stranu pak nahradila Dělnická strana sociální spravedlonosti (DSSS), která vznikla už v roce 2004 a v roce 2010 převzala činnost rozpuštěníé Dělnické strany. Ve snaze předejít návrhům o zrušení se DSSS distancuje od nacismu, stále má ale ve svém programu cílení proti přištěhovalcům, obnovení trestu smrti, apod.