Článek
Naoto Kan vstoupil do politiky v 70. letech. Později spoluzaložil Demokratickou stranu Japonska, které od roku 2010 šéfuje. Ve funkci nahradil Jukio Hatojamu, po němž převzal i funkci premiéra. Pátého během čtyř let. V minulosti působil jako ministr zdravotnictví a financí.
Naoto Kan se narodil 10. října 1946 v japonské prefektuře Jamaguči v jihozápadní části země. Syn podnikatele vystudoval fyziku na Technologickém institutu v Tokiu a po zkušenostech v patentovém úřadě si v 70. letech založil vlastní patentní kancelář.
K politice jej přivedl zájem o životní prostředí. V roce 1977 se stal předsedou Sjednocené sociální občanské strany. Na třetí pokus se stal v roce 1980 poslancem japonské Sněmovny reprezentantů. Vstoupil do Nové strany zvěstování a v polovině 90. let zastával post ministra zdravotnictví a sociální péče.
V září 1996 se společně s Jukio Hatojamou podílel na založení Demokratické strany Japonska (DSJ) a stal se jejím spolupředsedou. V příštích deseti letech se oba muži střídali na postu předsedy DSJ. Naposledy v červnu 2010 Hatojama rezignoval kvůli sporům o přesun americké vojenské základny na Okinawě.
Naoto Kan při přeletu nad zničenou japonskou krajinou důsledkem zemětřesení
Populární politik Naoto Kan
S funkcí předsedy strany po něm Kan převzal také premiérský post. DSJ totiž v roce 2009 po několika desetiletích sesadila z pozice vládnoucí strany silnou Liberální demokratickou stranu. Kan se tak stal pátým japonským ministerským předsedou v rozmezí čtyř let. Do té doby půl roku působil jako ministr financí. Premiérem byl do srpna 2011, kdy jej nahradil Jošihiko Noda.
Během 90. let si Naoto Kan vydobyl mezi Japonci značnou oblibu a v roce 1998 byl dokonce označen za nejpopulárnějšího japonského politika. Jeho pověst utrpěla, když se zapletl s mladou televizní reportérkou. I tak ale dovedl svou stranu v roce 2003 k historickému úspěchu, když se stala druhou nejsilnější partají v zemi.
Když se o rok později provalilo, že v době jeho ministrování neplatil penzijní pojištění, rezignoval na svou funkci, oholil si hlavu a vydal se na buddhistickou pouť. Po jeho znovuzvolení ministerským předsedou se prioritou jeho politiky stal zejména boj s obrovským státním dluhem.