Článek
Špičky sudetských Němců se tak pomocí šokové terapie pokoušejí o upoutání pozornosti nejen na české, ale především na německé straně. Tam jsou totiž významnou skupinou pouze v rámci Bavorska, které nad nimi již 52 let jako nad "čtvrtým bavorským kmenem" drží ochrannou ruku. V ostatních zemích SRN pak landsmanšaft téměř nikdo nepodporuje, nebo ho mylně považuje za organizaci vyvíjející svou aktivitu těsně po válce.
Šance na získání vlivu na berlínskou politiku souvisí také s posunem ve vyhnanecké tematice velké koalice CDU/SPD. Zatímco exkancléř Gerhard Schröder ujišťoval Prahu a Varšavu, že odsunutí Němci jsou "okrajovou skupinou", vládní prohlášení kabinetu kancléřky Angely Merkelové hovoří nejednoznačně a opatrně o zřízení "významné zmínky o vyhnancích", což v praxi znamená podporu kontroverzního Centra proti vyháněním.
O jeho věrohodnosti přitom pochybuje nejen Praha a Varšava, kde je propagátorka centra a předsedkyně Svazu vyhnanců Erika Steinbachová považována za osobu, jež není kompetentní mluvit jménem odsunutých starousedlíků, ale i německá historická obec.
Landsmanšaft si prokazuje medvědí službu
"Všichni významní němečtí historici, kteří v posledních deseti letech bádali o českoněmeckých nebo polsko-německých vztazích, proti centru otevřeně vystoupili," řekl nedávno v rozhovoru pro Právo historik Philipp Ther. Šedesát let po válce se v Německu diskutuje nejen o tom, že Němci byli pachateli zla, ale mnohdy také oběťmi. Ve velké míře to platí také o odsunutých Němcích. Divoký odsun vedený touhou po odplatě po sobě zanechal stovky mrtvých, kteří umírali často za krutých podmínek.
Tím, že landsmanšaft ale nucený transfer českých Němců, schválený navíc spojeneckou konferencí v Postupimi, označuje za genocidu, prokazuje medvědí službu především sám sobě.
Hrozí mu totiž, že se od něj kvůli nestoudnému přirovnání k systematické likvidaci Židů (právě holocaust je historicky synonymem pro genocidu), odvrátí i hrstka příznivců mimo Bavorsko.