Hlavní obsah

Kadima nechtěla žádného Araba na volitelném místě

– JERUZALÉM
Právo, Břetislav Tureček

Přístup favorizované strany v úterních izraelských předčasných parlamentních volbách odráží skrytý rasismus statisíců izraelských Židů. Ať volby dopadnou jakkoli, jedno je jisté už teď: za favorizovanou Kadimu, jejíž představitelé tak rádi hovoří o klidném soužití všech částí izraelské společnosti, se do Knesetu nedostane žádný Arab.

Článek

Jediný Arab, který se ocitl na kandidátce, totiž figuruje na nevolitelném 51. místě. Jak zjistil deník Ha'arec, nejde o náhodu, Kadima si totiž krátce po svém listopadovém vzniku nechala vypracovat studii, jak by se na jejím výsledku odrazilo zařazení izraelského Araba na některou z předních příček soupisky.

Výsledek byl zdrcující: I kdyby přitáhl část voličů z více než miliónové arabské populace, mnohem více Židů by odradil a strana by tak prý ztratila pět až sedm mandátů.

Počty nad rozum

"Politici se řídili jen počty," říká expert na izraelské Araby Danny Gera. "Jenže to také mohli udělat jinak: Kadima mohla přijít k arabské veřejnosti s nějakým pozitivním poselstvím a pak by se ani nikdo nestaral, zda je mezi kandidáty nějaký Arab. Oni se ale k veřejnosti otočili zády." A tak je na kandidátce vedle Židů vidět jen dosavadní poslanec Madžalí Vahábí, který je ovšem drúz, a zmíněná "jednapadesátka" Ahmad Dabbáh.

Dnes už považuje přístup vůči arabským politikům za chybu i přední tvář Kadimy, ministryně zahraničí a spravedlnosti Cipi Livniová. Upozorňuje ale, že její strana se snaží Arabům přilepšit finančně. V době předvolební kampaně vznikl plán na lepší zaměstnávání Arabů ve veřejném sektoru i posílení arabského školství.

Arabové volí své strany

Zdá se ale, že na tato gesta Arabové neslyší a raději sázejí na své tři strany: Sjednocenou arabskou kandidátku, zahrnující i muslimské fundamentalisty, levicový Balad a radikály z komunistického Hadaše.

Když na podzim 2000 policisté postříleli 13 arabských demonstrantů sympatizujících s revoltujícími Palestinci, "občané druhé kategorie", jak si mnozí izraelští Arabové říkají, dostali řadu příslibů na zlepšení svého postavení i z úst vystrašeného premiéra Šarona.

O pět let později ale i seriózní výzkumy prováděné samotnými Izraelci stále ukazují: do arabských měst a obcí chodí z veřejných rozpočtů méně peněz než do srovnatelných sídel obývaných Židy. Arabové mají horší uplatnění na trhu práce, nadále čelí diskriminaci.

Průzkum upozorňuje na rasismus

Jenže Kadima, ale i celý politický establishment patrně jen reflektují nálady v židovské společnosti. Minulý týden zveřejněný "Index rasismu vůči arabským občanům Státu Izrael" hovoří jasně: 68 procent izraelských Židů by odmítlo bydlet v jednom domě s Araby.

Plných 41 procent podporuje rasovou segregaci Židů a Arabů na místech veřejného odpočinku (proti je 52 %). Dále si podle průzkumu zpracovaného uznávanou izraelskou firmou Geocartographia 43 Židů ze sta myslí, že "arabská kultura je méně hodnotná než izraelská" (57 % nesouhlasí), téměř pětinu popadne nenávist, když zaslechnou arabštinu.

Za "bezpečnostní a demografickou hrozbu" považuje Araby 63 procent Židů, nesouhlasí naopak 31 procent. Dvě pětiny izraelských Židů si dokonce myslí, že vláda by měla podporovat vystěhování Arabů ze země, což je pozice prosazovaná židovskými extremisty.

"Je to znepokojivý jev," citoval britský The Guardian Bašára Udu z izraelského Střediska pro boj s rasismem. "Je na čase, aby se židovští obyvatelé, kteří sami na vlastní kůži rasismus zažili, probudili a změnili svůj přístup."

Beduínský poslanec Knesetu Tálib San'á jde v odsudcích ještě dál: "Ukazuje se, že se to netýká je hrstky lidí, jde o problém stavící velký otazník nad celé sionistické hnutí," citoval ho The Guardian. San'á tvrdí, že Izraelci extrémně citlivě reagují na jakékoli projevy rasismu proti Židům ve světě, "avšak když se to děje u nich doma, tak mlčí".

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám