Článek
Jde jen o střípky z tzv. "války proti teroru", která už několik let obepíná celou planetu a nikoli náhodou se zaměřuje hlavně na muslimské prostředí. Zároveň ale obě události podtrhují fakt, že snahu dopadnout extremisty, kteří zabíjejí nevinné - jak na Západě, tak v muslimském světě - a v očích Západu diskreditují celý islám, provázejí i nezdary a záměrné sabotáže. Věznicemi a zajateckými tábory po celém světě už přitom prošly tisíce lidí, jen z notoricky připomínaného Gunatánama už ale byli v tichosti propuštěny stovky nevinných muslimů, jejichž svědectví v pákistánských či arabských novinách podněcují další vášně.
"Rozhodnutí Američanů pozatýkat co nejvíce lidí a z nich pak vybírat opravdu klíčové postavy, bylo pochopitelné," řekl Právu Lord Timothy Garden, přední britský odborník na globální bezpečnost. "O teroristické síti al-Kajdá bylo tehdy velmi málo zpravodajských poznatků a navíc je to mnohem méně jasná struktura, než jsou třeba vládní ozbrojené formace. Jde jen o to, aby vězni byli správně zpravodajsky vytěženi a věci dotahovány do konce."
Kdo jim pomáhá?
Desítky významnějších radikálů i velkých ryb dopadli po 11. září Američané i jejich spojenci zejména v Pákistánu, ale také v arabských zemích, a patrně i Íránu. Soudní procesy, rozkrývání vazeb a eventuální potrestání však přicházejí velmi pomalu.
Mutasádik byl odsouzen už dvakrát. V roce 2003 na 15 let, po odvolání ho propustili. Loni v srpnu dostal znovu sedm let, byť s 11. zářím už spojován nebyl. Jeho proces provázejí právní komplikace, některé se točily kolem spolupráce mezi USA a SRN při sdílení důkazů. Výsledkem je, že Mutasádik se opět -přinejmenším dočasně - raduje ze svobody, zatímco jeho údajný kolega z hamburské buňky al-Kajdá Abd al-Ghaní Mzúdí byl loni kvůli nedostatku důkazů propuštěn definitivně.
Ještě více otazníků však vyvolal útěk radikálů z věznice jemenské tajné služby. Ze ženské části nedaleké mešity pro ně totiž někdo do žaláře profesionálně prokopal 70 metrů dlouhý tunel a i v Jemenu se šíří názor, že k tomu nemohlo dojít bez vědomí někoho z bezpečnosti.
Podobné pochyby provázejí i hon na samotnou jedničku al-Kajdá Usámu bin Ládina. Např. v září 2004 tvrdil koordinátor pro boj proti teroru na americkém ministerstvu zahraničí Cofer Black, že "úspěchu proti Usámovi a dalším by mohlo být dosaženo zítra, pozítří, za týden či za měsíc. K jejich lokalizování a dopadení chybí jen kousek."
Usáma je však na svobodě i dnes. Nahrává mu sice spletitá situace na afghánsko-pákistánském pomezí, kde ho navzdory vypsané odměně 25 miliónů dolarů na jeho hlavu chrání vlivní kmenoví vůdci. I někteří pákistánští novináři ale spekulují, že dopadení Usámy může být to poslední, o co režimu Parvíze Mušarafa jde, a tvrdí, že přinejmenším část bezpečnostního aparátu extremistům donáší.
Nejde jen o možnou ideologickou spřízněnost mnoha pákistánských důstojníků s islamisty. Dopadením teroristických špiček totiž Islámábád může ztratit na důležitosti v očích Washingtonu, pro který je Pákistán oficiálně "hlavním spojencem mimo NATO".
"Chybí strategie"
Profesor Garden ale považuje stíhání jednotlivců jen za dílčí problém celkového strategického selhání. "Boj proti teroru jde nyní špatným směrem a chybí mu jasná strategická rozvaha," tvrdí. "Invaze do Afghánistánu na podzim 2001 byla zcela správnou reakcí na 11. září, neboť v zemi řadu let působila rozvětvená teroristická infrastruktura," řekl v narážce na fakt, že tamní hnutí Tálibán poskytovalo zázemí řadovým ozbrojencům i špičkám al-Kajdá, včetně Usámy. "Zvrhlo se to však ve chvíli, kdy se síly začaly tříštit invazí do Iráku, aniž byla situace Afghánistánu zcela dořešena. A dnes potřebujeme i pomoc Íránu, aby se stabilizoval Irák."