Článek
Oznámení soudního rady Jamese Dingemanse ukončilo týdny spekulací o osobách, které budou předvolány k soudu podruhé a místo prezentace vlastního pohledu budou čelit nepříjemným otázkám. Soud si vyžádal také další představitele BBC, tiskového oddělení vlády a zpravodajských služeb.
V druhém kole bude první Gilligan
Dingemans v televizním vystoupení zdůvodnil opakované předvolání zmíněných osob k soudu "nejasnostmi v jejich výpovědích, které je třeba rozptýlit". Zároveň prý ale budou mít šanci očistit své jméno, protože první kolo šetření pro ně vyznělo ve většině případů negativně.
Jako první stane ve středu před komisí Gilligan, zatímco na Hoona přijde řada až příští pondělí. Druhá část slyšení potrvá osm dní a skončí 25. září přečtením prohlášení všech zúčastněných stran. První kolo vyšetřování začalo v srpnu a trvalo do prvního týdne v září.
V pondělí stál před komisí ředitel BBC
Soud v pondělí pokračoval výslechem generálního ředitele BBC Grega Dyka, který byl ústřední postavou tvrdého odporu BBC vůči vládě. Ta požadovala, aby stanice odvolala tvrzení o údajném zveličení irácké hrozby odvysílané Gilliganem. Podle reportéra kabinet Tonyho Blaira přitvrdil zveřejňované informace o Iráku, aby měl lepší argumenty pro přesvědčování o nutnosti války.
Dva parlamentní vyšetřovací výbory mezitím potvrdily, že vláda se nedopustila konkrétních zkreslení, z nichž byla obviněna, a že politici nezasahovali do zprávy o iráckých zbraních, kterou připravila ke zveřejnění loni v září špionáž. Výbory ale zároveň dospěly k závěru, že vláda zveřejňovala některé údaje mimo kontext. Ukázalo se také, že premiér Tony Blair šel do války přes varování své špionáže, že tím může usnadnit přístup teroristů k novým zbraním.
Poprvé v historii vypovídal šéf MI6
Vedle Dyka byl vyslechnut také šéf výzvědné služby MI6 sir Richard Dearlove, což bylo poprvé v historii britské špionáže, co by její šéf veřejně vypovídal o její činnosti. Nedostavil se však osobně, nýbrž byl vyslýchán na dálku telefonem. Tisk očekává, zda potvrdí spekulace, že Británie už před válkou věděla, že irácký program zbraní hromadného ničení byl zřejmě mnohem menší, než se před začátkem bojů tvrdilo.
