Článek
Přesný počet iráckých žen, které skončily v nevěstincích od pádu Husajnova režimu v roce 2003, není znám. Aktivisté bojující proti sexuálnímu zotročování žen jej však odhadují na desetitisíce. Problém však irácká vláda neřeší, což potvrzuje i zpráva americké vlády z roku 2008 o obchodu s lidmi. Podle ní vláda nenabízí žádnou ochranu obětem obchodu s lidmi a nepodniká nic, aby mu zabránila.
Janar Mohammedová z Organizace pro svobodu žen v Iráku si stěžuje, že jim vláda hází klacky pod nohy. Sama uvádí, že mnohé ženy, které svědčily proti pašerákům lidí a pasákům, mnohdy končí ve vězení za provozování prostituce. Její organizace je však nesmí navštívit.
Rodina chtěla prodat vdovu po policistovi
Mohammedová uvádí jeden z případů zneužitých žen prodaných do nevěstince. Dívka Atur ze západní části Bagdádu se v patnácti provdala za devatenáctiletého policistu Bilála. Tři měsíce po svatbě byl její muž zabit při atentátu. Po čtyřech měsících smutku předepsaného šaríou, ji její matka a dva bratři dali jasně najevo, že ji míní prodat do nedalekého nevěstince tak, jako už dřív prodali její dvě starší sestry.
Ona se však svěřila policistovi, který znal jejího muže, a policie vykonala razii u ní doma i v nevěstinci. Při razii však byla sama zadržena a strávila dva roky ve vězení, než se dostala před soudce, který ji propustil.
Po svobodě přitom příliš netoužila: "Chci do vězení. Nechci být prodána. Nemyslela jsem si, že by mě to potkalo, myslela jsem si, že mě matka miluje..."
Trhy s dívkami
Jednou z aktivistek je i bývalá prostitutka, používající pseudonym Hinda, která byla znásilněna v šestnácti letech, načež ji rodina vyhnala. Skončila na ulici, takže jí nezbylo, než se prodávat. Nyní proniká do pašeráckých kruhů a pokouší se alespoň získat obrázky prodávaných žen. Vystupuje jako agentka zahraničního klienta. Sama však nemůže ženám pomoci, a tak doufá, že její informace mohou v budoucnu pomoci vládě. Ta však zatím nic nečiní.
Ženy stojí stranou pozornosti. V únoru podala demisi irácká ministryně po ženské otázky Nawval Samarrájová. I ona však obchod s lidmi považovala za omezený a téma, kterému se není potřeba věnovat, protože ženy se podle ní samy rozhodly prostituovat.
Ve dvaceti už jsou staré
Hinda ale popisuje, že v Iráku jsou tržiště, kde zchudlé matky prodávají své dcery. "Irácké dívky se nakupují a prodávají jako na trhu s dobytkem,“ uvádí Hinda a dodává: "Viděla jsem matky smlouvat s agenty o cenu svých dcer.“ Mnohým je teprve jedenáct až dvanáct, za ty totiž lze získat až 30 000 dolarů. Většina se však dá prodat nanejvýš za 2000. Dvacetileté dívky se už považují za staré.
Cesty obchodníků s lidmi vedou z Iráku do dalších arabských zemí. Zásobují noční kluby v Sýrii, Jordánsku a ve Spojených arabských emirátech. Převážejí se buď s padělanými pasy nebo legálně jako něčí "manželky“. Pokud manželka, třeba jen čtrnáctiletá, cestuje se svým mužem, tak to nevyvolává podezření. A po převozu se muž s dívkou okamžitě rozvede.