A tak v malém Libanonu začínalo toto období hned nadvakrát. "Jsem šíitka a náš ramadán začal v neděli," říká Sausán Mazhirová. "Manžel je ale sunnita, takže jeho se to týká už od soboty," směje se věřící paní zahalená kvůli návštěvě cizího muže v bílém šátku.

Nejznámějším rysem ramadánu je zákaz přijímání potravy a tekutin v denní době,. Týká se ale i zákazu sexuálních aktivit a kouření. Saúsán Mazhirová přes den dobrovolně hladoví už od soboty. "Přidala jsem si, protože loni jsem ze zdravotních důvodů pár dní vynechala," zmiňuje výjimku pro děti, těhotné ženy, nemocné i jinak oslabené muslimy.

Oč více se hladoví přes den, o to více toho muslimové zpravidla pozřou ve společnosti širokého příbuzenstva v noci, a tak posvátné období znamená i mohutnou kuchařskou a nákupní přípravu. Na ramadán se proto už minulý týden pečlivě chystala i paní Mona.

"Půst u nás samozřejmě dodržujeme. Obecně vzato je ale Libanon i v tomto směru velmi liberální zemí," vykládá u silné kávy s kardamonem "Spolu s muslimy tu žijí i statisíce křesťanů, takže například povinné uzavírání téměř všech restaurací, jaké mají o ramadánu v Íránu nebo Saúdské Arábii, je tu nemyslitelné."

Jestliže na Západě je ramadán znám především jako doba půstu, samotní muslimové zdůrazňují jeho sociální aspekt a zdaleka nejde jen o to, že mnohahodinové odříkání potravy i pouhé vody jim má alespoň 30 dní v roce připomínat, jak se mnoha chudým žije po celý rok.

"Teroristé mají jistější zdroje"

"Ramadán je obdobím, kdy by muslimové měli více než jindy dávat zakát, almužnu pro potřebné," vysvětluje Navál Masríová. "Žebrákům, kteří obcházejí byty, ale nedávám nic, protože nevím, zda peníze skutečně potřebují. Od toho ale máme charitativní spolky, které vědí, komu zakát přerozdělovat. Vždyť mnoha skutečně chudým rodinám by hrdost ani nedovolila žebrat. I proto je možné podporovat někoho, koho známe, přímo."

Západní média často píší o možnosti, že almužna odevzdaná některým dobročinným spolkům může být zneužita např. k podpoře radikálních skupin i teroristů. Paní Masríová, které zjevně na srdci mnohem více leží bohabojný život než "velká" politika, je ale k této teorii velmi skeptická. "Myslíte, že nějací extremisté spoléhají na naši almužnu?" ptá se rozhodně. "Řekla bych, že ti mají daleko větší a jistější zdroje peněz."