Saddám Husajn byl prvním obžalovaným, který dnes před soudem stanul. V procesu je obviněn mimo jiné také jeho bratranec Alí Hasan Madžíd, přezdívaný "chemický Alí" či řezník Kurdů, který byl tehdy pověřen správou severoiráckého Kurdistánu.

"V rámci svých pravomocí musejí ozbrojené síly v těchto oblastech zabít každého člověka nebo zvíře," zní jeden z písemně doložených rozkazů z června 1987, které měly pešmergům (kurdským povstalcům) odepřít zázemí v horách i za cenu represí vůči tisícům civilistů.

Chemické zbraně proti civilistům

Když Abdulláh Hasan Vejsmerát (43) před lety popisoval Právu utrpení, která mu způsobil chemický útok na rodnou Halabdžu, připomínal děsivé stvoření - muž vypadající jako stařec byl skrčený pod dekou v temné místnosti, aby na něj nemohlo světlo. "Po bombardování mi začala z pokožky na celém těle téci krev, nemohl jsem ani dýchat," chraptěl těžce muž, jenž nemohl ani sám chodit.

Větší či menší postižení mají dodnes tisíce iráckých Kurdů - zdaleka ne jen z Halabdže, jak se dnes občas mylně uvádí, útokům byly v letech 1987-8 vystaveny desítky vesnic v celém Kurdistánu.  Tisíce Iráčanů zahynuly už v době bombardování: dětská tělíčka s nafouklými tvářemi s pěnou u úst v ulicích Halabdže už tehdy zaznamenala íránská televize.

"Vesnice byly ničeny a vypalovány bez jakéhokoli vojenského ospravedlnění," popisuje dnes mluvčí žalobců Ráid Džouhí režim v tzv. zakázané zóně na severu Iráku. Konečné slovo by ale měli mít soudci.

"Žalobce bude muset prokázat jednotlivé body obžaloby a hlavně vazbu zločinů, které se staly, se Saddámem Husajnem, jeho bratrancem Alím Hasanem Madžídem, jenž v té době vedl na severu Iráku pobočku Baas, a dalšími pěti osobami, jimž je odpovědnost za Anfál přisuzována," řekl Richard Dicker, který vede program mezinárodní spravedlnosti v organizaci Human Rights Watch (HRW).

Právě HRW má lví podíl na tom, že se už v 90. letech podařilo rozsah Anfálu detailně zdokumentovat. V březnu 1991 totiž Kurdové zahájili další své povstání a v jeho rámci jim v obsazených armádních a stranických objektech padly do rukou tuny dokumentů, ale i kazety s nahrávkami porad baasistických a vojenských činitelů. To vše poté zpracovávali experti najatí HRW a dospěli k jednoznačnému závěru: postup bagdádského režimu vůči Kurdům byl genocidou, a tak nyní věc vidí i žalobci.

Madžídův hlas zní nejčastěji na desítkách hodin záznamů, které se podařilo Kurdům v roce 1991 ukořistit a které dokládají plánovitost nejen chemických útoků, ale i likvidace více než 2000 vesnic a svážení všech jejich obyvatel od dětí až po starce do koncentračních táborů v údolí zvaných kolektivní města.

Dokázat genocidu je těžké

Dicker ale upozorňuje, že před tribunálem, jenž vede šíitský Arab Abdalláh Ámirí, kauza tak jednoznačná nebude. "Genocida se prokazuje velmi těžko," říká. "Žalobce totiž musí nade vší pochybnost prokázat, že obžalovaní usilovali o eliminaci cílové skupiny na základě její etnické, náboženské nebo národnostní příslušnosti, a nikoli například proto, že šlo o politické oponenty."

To patrně bude zásadní okolností procesu. Kurdové vedli v 80. letech po neúspěšných jednáních o autonomii další ze svých ozbrojených rebelií a navíc mnohdy spolupracovali s íránskými ozbrojenými silami, s nimiž byl tehdy Saddám osm let ve válce.

Když např. v létě 1983 - tedy ještě před Anfálem - nechal Saddám pozatýkat, vyvézt do pouště a poté pozabíjet na 8000 mladíků a mužů z kmene Bárzán, šlo o mstu za událost u pohraničního městečka Hádž Umrán, kde Kurdové výrazně pomohli Íráncům v jejich průniku na irácké území. Také nechvalně proslulý chemický útok na město Halabdža z března 1988, který připravil o život na pět tisíc lidí, Bagdád vysvětlil jako snahu zastavit Kurdy podporovaný postup íránských revolučních gard. Vinu za Halabdžu posoudí samostatný proces.

Anfál, což znamená válečná kořist a jde o výpůjčku z koránu, ale bylo vícefázové tažení zaměřené i na civilisty. Úlevy neměl nikdo.

Když v létě 1991 kurdská reprezentace jednala s bagdádským režimem o dalším uspořádání, Kurdové prý baasistům připomněli i Anfál. "Jakých 182 tisíc obětí, to je neuvěřitelně přehnané," měl tehdy vyskočit Madžíd, jenž si vysloužil přezdívku Chemický Alí. "Nemohlo jich být více než 100 tisíc," dodal prý. Ostatně s čísly je opatrnější i HRW -odděluje válečné akce a etnickým čistkám připisuje 50 až sto tisíc obětí.

Proces může zastavit rozsudek za Dudžajl

V pondělí zahajovaný proces je druhým, v němž se svržené vedení zpovídá ze zločinů spáchaných za vlády strany Baas, jež se chopila moci pučem v červenci 1968. První kauza se týká represí proti obyvatelům vesnice Dudžajl, kde došlo v roce 1982 k pokusu o atentát na Saddáma a při následných represích bylo zabito nebo popraveno 148 lidí.

Verdikt, který může některým z osmi obžalovaných přinést i trest smrti, je očekáván 16. října. Hlavní žalobce Džafar Músaví v listu aš-Šark alavsat upozornil, že bude-li Saddámovi za Dudžajl vyměřen absolutní trest, musí být podle zákona popraven do 30 dnů od rozsudku. "Pokud dostane doživotí, bude se muset účastnit všech přelíčení v případu Anfál," dodal Músaví. Pro Husajna žádal trest smrti. [celá zpráva]