„Žil jsem na jihozápadě města, kde je sídliště 1070. Tam vedla fronta. Byla od nás vzdálená jen jeden dům. Bylo to opravdu hnusné. To, co se stalo, se nemůže přihodit ani v nejhorším snu,“ vypráví.

Dlouho ve městě zůstával i s rodinou, když však boje zesílily, už to nebylo možné: „Manželku a dceru jsem musel poslat pryč a zůstal doma chránit svůj majetek, aby ho nesebrali. Tak to je.“

Další reportáže ze Sýrie
Reportáž z válkou zničeného Aleppa: Lidé se vracejí a radují se z maličkostí
Reportér Novinek v Sýrii: Damašek si užívá veletrh, zatímco Idlib děsí chystaná ofenziva

Zůstávat v Aleppu přitom nebylo nijak snadné. Ghasan měl ale štěstí, jeho dům unikl zkáze a zůstal stát. „Kamenné zdi ano. Jednou však bombardovali a všechno, co nebylo napevno, všechna okna, bylo vyražené, takže jsme je museli vyměnit. Museli jsme poprosit truhláře, aby je opravil. Sklo jsem musel měnit třikrát kvůli tlakovým vlnám, pak jsem místo něj dal igelitovou fólii. Ta se pod tlakem prohne.“

Zničená čtvrť, kde bydlí pan Ghasan

Zničená čtvrť, kde bydlí pan Ghasan.

FOTO: Alex Švamberk, Novinky

Problémem bylo také sehnat něco k snědku. „Musel jsem každý den, nebo každý druhý, odjet z města a donést si nějaké jídlo. Ale jen málo - když je člověk sám, nemá ani chuť jíst. Bylo to obtížné, ale hlady jsme nezemřeli. Cesta nebyla bezpečná, ale člověk si zvykne. Museli jsme si však vždy dávat pozor. Kulka může projít i sklem.“

„Nevím, jestli je to štěstí, nebo neštěstí, že s vámi nyní hovořím,“ vyjadřují těžkost celé situace jeho slova.

Zničené centrum Aleppa

Zničené centrum Aleppa

FOTO: Alex Švamberk, Novinky

Válka mu převrátila život, i když ho nepřipravila o blízké. „Mé dceři je teď patnáct. Když válka začala, bylo jí osm.“

Továrna, kde pracoval, je zničená. A penze, kterou dostává jako důchodce, je malá. „Mám děti, dvě pracují v Turecku a každý druhý měsíc mi něco posílají. To, co jsem si šetřil, je pryč.“

Nevylučuje ani to, že boje ve městě mohou znovu propuknout, když jsou teroristé z Al-Káidy v sousední provincii Idlib vzdálené jen asi padesát kilometrů. Moc s tím nepočítá, ale dodává: „Pravděpodobnost je velmi malá, ale stát se to může. Stát se může všechno. Mne už nic nepřekvapí. Jednou jsem řekl kamarádovi, že může ze stromu padat i auto. Když jsme ušli padesát metrů, nedaleko od nás skutečně padalo auto ze stromu. Výbuch byl tak silný, že auto vyhodil na strom a ono kousek od nás pomalu padalo dolů. Kamarád říkal - ty jsi snad nějaký prorok, člověče.“

Pan Ghasan jako městský patriot věří v jedno. „Aleppo bylo a bude. Když už bude klid, tak se zase obnoví. Věřím tomu. Je zničené, ale vyroste znovu. Byla zemětřesní, byly války a vždy vyrostlo nové Aleppo.”