„Je chladné ráno a před svým kávovarem na ulici ve východním Aleppu stojí postarší muž. Je krátce před osmou hodinou a tato část města zničená válkou a znovu dobyta režimem v prosinci se probouzí. Jméno toho muže nesmí být zmíněno, jinak by byl brzy mrtvý,“ píše Spiegel v úvodu reportáže.

KOMENTÁŘ DNE:
 Proč stát není jako firma - Nad problémem nápadu řízení státu jako firmy v podaní Andreje Babiše se zamýšlí Jiří Pehe. Čtěte zde >>
 Hurá máme právní stát! Bude líp! - Policejní žádost o vydání Andreje Babiše k trestnímu stíhání kvituje Alexander Tomský. Čtěte zde >>

Muž, který kdysi provozoval opravnu motocyklů, popsal, jak se po pádu Aleppa před pár týdny do své dílny vrátil. Přišel ale pozdě - zámek byl stržen a uvnitř několik uniformovaných mužů bralo, na co přišli. Dva z nich na něj v tichosti namířili kalašnikov a majiteli nezbývalo nic jiného, než se dívat, jak jeho motorku i nářadí, které měl z Německa, nakládají na pickup a odjíždějí.

Ruiny syrského velkoměsta Aleppo

Boji zdecimované Aleppo

FOTO: Hosam Katan, Reuters

Na ulici postupně přicházejí další lidé. Všichni mají podobné zkušenosti. Jeden muž popisuje, jak do jeho bytu vpadlo pět členů milice a oznámilo, že byt je jejich. Když mu nařídili, aby vynesl svého vážně zraněného bratra ven, a on odvětil, že bratr se neudrží na nohou, jeden z nich bez okolků bratra zastřelil.

Eldorádo pro Tygry a Jestřáby

„Milice jsou teď mocnější než vládce země a staly se skutečnými držiteli moci v Sýrii,“ napsal Spiegel a připomněl, že Asad byl už před válkou nucen spoléhat se na různé skupiny, protože šíitští alávité, k nimž patří, tvořili nanejvýš 15 procent populace.

Válka nutnost spolupráce umocnila - Charles Lister z washingtonského Ústavu pro Blízký východ s odkazem na ruské zdroje tvrdí, že Asadova armáda měla v září 2015, kdy se do konfliktu vložili Rusové, pouze 6000 mužů schopných aktivní služby. Takže milice tvořené podle Spiegelu často šéfy pašeráckých a zločineckých skupin dostaly prostor.

Syrský prezident Bašár Asad s vojáky syrské armády v Ghútě u Damašku

Syrský prezident Bašár Asad s vojáky v Ghútě u Damašku

FOTO: Sana, Reuters

Dvě největší skupiny - Pouštní jestřábi s ústředím v přístavním městě Látakíja a Tygři z Hamá - mají každá mezi třemi až šesti tisíci bojovníků. Jinak ale v Sýrii operují stovky menších prorežimních milic.

V místech, která ovládají, si dělají, co chtějí, a profitují z distribuce i těch nejzákladnějších potřeb, jako je chléb či léky. „Místní velitelé warlordi nahradili státní aparát státní bezpečnosti ve městech celých regionech,“ napsal německý magazín, „takže území ovládaná režimem vypadají podobně jako oblasti pod kontrolou povstalců - jsou rozdrobená a spojenectví na nich se neustále proměňují“.

Čím mocnější milice jsou, tím víc také posilují personálně. Noví lidé se k nim hrnou, zatímco armáda má s náborem rekrutů rostoucí problémy.

Jedním ze skutečných eldorád warlordů je Hamá, město, v němž dal Asadův otec na začátku 80. let během tří týdnů postřílet přes 10 000 lidí. Podle Spiegelu v něm dnes velí jeden kriminálník a pak muž, který rád předhazuje oběti lvu, kterého si chová. „Kradou a pašují ropu a plyn, který prodávají i Islámskému státu, proti němuž bojuje Asadova armáda,“ tvrdí zpráva, podle níž proti Tigrům z Hamá nevystoupí ani vládní vojáci, protože organizace je spjata s tajnou službou armádního letectva.

V krajině vznikají na cestách kontrolní stanoviště milicí za účelem vybírání poplatků za průjezd. Lidé jsou unášeni a vydíráni.

Máme problém

Rusové se podle Spiegelu staví k milicím pragmaticky. „V závislosti na situaci jim dají zbraně, medaile a umožní selfie s ruskými vojáky. V soukromí si ale ruští generálové na šokující stav armády a milice stěžují,“ uvedl magazín.

„Ano, máme problém,“ přiznal Spiegelu Husajn Dajúb, šéf Asadovy strany Baas v Hamá, a připustil vydírání, únosy, pašování. Dodal, že ale neví, kdo za tím stojí.