Článek
Podle Reuters v armádě převládá pocit, že politici nechali vojáky na bojišti na holičkách, nezajistili jim zdroje a obohacují se krádežemi. „Má cenu bojovat za Irák, ale ne za jeho vládu,” řekl policista z elitní jednotky SWAT, který emigroval z Iráku, když jeho bratra zabili radikálové v boji o rafinérii v Bajdží.
Mezi uprchlíky je také skupina 16 vojáků, kteří byli na frontě v západní provincii Anbár. „My bojujeme, zatímco politické strany si vydělávají a jejich představitelé posílají své děti žít do ciziny,” řekl jeden z nich. „Odešli jsme, protože jsem viděli, jak jsou naši kluci zraněni, zabiti nebo zmrzačeni, a nikdo se nestará.”
Měsíc dlouhou cestu do Švédska absolvoval i dvacetiletý člen šíitských milicí z provincie Dijála. Podle něj nedostávají jednotky bojující s IS dostatečnou podporu. „Nemůžete bojovat nebo žít v zemi za těchto okolností.” Podle něj „politici převrátili zemi naruby a Irák už není náš, jsme jen nájemníky”.
Spor o čísla
Mluvčí iráckého ministerstva obrany řekl, že armádu uprchlická krize neznepokojuje, protože s uprchlíky odešli vojáci a policisté jen v řádu desítek: „Ozbrojené složky plní své povinnosti, není třeba se znepokojovat.”
Podle zdrojů z Anbáru odešlo jen z jedné elitní jednotky do Evropy 100 jejích členů. Irácká armáda se už několik měsíců snaží dobýt zpět Anbár i jeho středisko Ramádí. Boje jsou ale sporadické a poznamenané spory sunnitů a šíitů na vládní straně.
Irácká armáda i vláda slibovaly, že po dobytí Ramádí zahájí ofenzivu proti Islámskému státu v Mosulu. Ta je však v nedohlednu přes masivní americkou vojenskou pomoc.
Poradce kurdského ministra pro síly pešmergů v iráckém Kurdistánu Saíd Kakaei sice nebyl schopen uvést počty pešmergů, kteří odešli do Evropy, ale uvedl, že jde o znepokojující čísla.