Upalování zaživa, věšení za nohy, znásilňování školaček. Všední den v Islámském státě

„Do naší vesnice se muži z Islámského státu dostali loni 3. srpna brzy ráno. Muži byli okamžitě odděleni od žen a rodin a vzápětí postříleni,“ popisuje osudný den Zeytun. Pro ženy přichystali radikálové děsivé představení - popravu dvou dívek z vedlejší vesnice.

„Polili je benzínem a zapálili. Viděli jsme, jak hoří. Byly jsme v šoku, nikdo ze sebe nevydal ani hlásku. Myslely jsme, že nás čeká podobný osud,“ popsala Zeytum.

Ženy převezli do severoiráckého Mosulu a poté se dostaly do dalších měst, která kontroluje Islámský stát. Jezídky byly přinuceny konvertovat k islámu. „Drželi nám hlaveň u spánku a musely jsme souhlasit,“ uvedla Fatima.

Všechny převezli do bývalé továrny a tam si z nich vybírali jednotliví velitelé. „Jeden si jich vzal 50, další 70, jiný rovnou stovku. Bylo to jako na bazaru. Nákup a prodej,“ popisuje Fahima. Všichni měli podle ní zájem především o mladé dívky. „Jeden se rozhodl, že si ji vezme hned. Vysvlékl ji a táhl za sebou po zemi,“ popsala Fatima.

„Když jsme plakaly, oni se nám smáli a nadávali nám do špindír,“ uvedla Dina.

Ženy byly u bojovníků jen pár dnů, než se jich nabažili, a potom je opět přeprodávali. Zeytun patřila ve skupině svého věznitele ve svých 24 letech mezi nejstarší ženy. Mezi zajatými bylo i několik malých dívek ve věku šest, sedm a devět let. Zeytun je chtěla ušetřit znásilnění, marně: „Několikrát mě zmlátili tak, že jsem si myslela, že už to nepřežiju.“

Nejstrašnější zážitek má spojen s devítiletou dívenkou. „Jeden muž si ji chtěl vzít a chtěl, aby přijala islám. Tři dny jsem s ní četla v Koránu. Pak nás od sebe odtrhli,“ popisovala Zeytum. Nemohla ale nic dělat. „Dveře byly zamčené a u nich po zuby ozbrojení muži. Jen jsem slyšela, jak holčička křičí: ‚Zeytum, pojď sem, pomoz mi!‘ Ten křik slyším dosud,“ uvedla.

Po dvou dnech přišel Syřan, podle jejích slov mu mohlo být mezi 60 až 70 lety, a dívku si koupil.

Ženám bylo jasné, že jedinou možností, jak se zachránit, je útěk. Mnohé ale měly strach. Když totiž někoho chytili při útěku, pověsili ho za nohy a tři dny ho mlátili. Riziko se ale rozhodly podstoupit. „Neměly jsme co ztratit,“ dodala. Ve chvíli, kdy bylo území pod útokem, využily nestřeženého okamžiku a uprchly do pouště.