”Rozhodla jsem se raději zemřít, než se dívat na své děti, jak mi před očima umírají,” řekla žena do mikrofonu, díky němuž ji může v sousední místnosti slyšet její stejně zoufalý manžel Ahmad. Do nemocničního pokoje mají přístup jen zdravotníci.

„Pro matku, která chce nasytit své děti, je to hrozné. Než sežehli mé tělo, spálili mi srdce. Byla jsem pro ně něco jako hmyz,” říká žena o své tragické situaci. Poté, co utekla ze země do exilu v Libanonu, byla po čase vyřazena z programu pomoci.

Celá rodina uprchla z Homsu do Libanonu skoro před dvěma lety. Prožívala obtíže jako všichni uprchlíci, kteří musejí nasytit děti a zajistit jim školu nebo studium na univerzitě. Tři z Marjaminých čtyř dětí ale trpí chorobou, která může skončit hemolytickou anémií, tedy rozpadem červených krvinek.

Vyřazena z programu pomoci

Nejmladšímu z dětí je 13 let, nejstaršímu 22 a chodí do škol a na univerzitu. S jídlem byla rodina plně závislá na pomoci OSN a Světového programu pro výživu. Organizace ale před půl rokem znovu ověřily podmínky pro poskytování pomoci a dospěly k závěru, že 30 procent uprchlíků je schopno uživit se bez asistence. Rodina Marjam byla z programu vyřazena.

Proti tomuto rozhodnutí se Marjam odvolávala a navštěvovala registrační oddělení Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky v libanonském Tripolisu: „Chodila jsem tam pořád dokola a říkala jim, že se museli zmýlit. Lhali mi, vysmívali se, křičeli na mě a vyháněli mě."

Děti začaly mít z hladu závratě. Jeden říkal, že nedokáže zvednout hlavu, druhý nemohl hýbat nohama.

Byla zoufalá. ”Uvědomte si, že mám čtyři děti, jak je mám nakrmit?“ apelovala na pracovníky.

Když jednou z úřadu přišla domů, polila se benzínem a za pár vteřin byla v plamenech. ”Spadla na zem a začala hořet," popsal děsivé okamžiky jeden ze svědků.

„Jsem matka a děti začaly mít z hladu závratě. Jeden říkal, že nedokáže zvednout hlavu, druhý nemohl hýbat nohama. Doufám, že mi bůh odpustí. Chci, aby můj hlas slyšely všechny matky, všichni, kdo mají svědomí," říká dnes Marjam, která činu lituje a nepřeje si, aby ji děti takto viděly.

OSN případ zkoumá

Personál OSN trvá na tom, že se s Marjam zacházelo dobře. Přesto ale případ přezkoumává. V úřadu je svazek o posouzení zdravotního stavu dětí, ale chybí dokumentace o odvolání. Úřad prý rodině nabídl přestěhování do obecní ubytovny, avšak ta to odmítla. Bála se, že by tam dcerám hrozilo nebezpečí. Teď úřad přehodnocuje rozhodnutí o vyřazení z programu a platí také náklady na Marjaminu léčbu.