„Únosci po mně chtěli, abych si lehla a abych pak zavolala své rodině a požádala ji o výkupné, které chtěli,“ řekla 17letá Lamlam se zjizveným tělem. „Jakmile zvedl jeden z rodičů telefon, začali mi lít na záda a vnitřní stranu stehen roztavený plastik, abych křičela bolestí.“ Doufali, že to zvýší tlak na mou matku a otce, aby sehnali peníze.“

Dalším z unesených byl Zere, kterého zadržovali ve sklepě bez oken celý rok. „Čtyři nebo pět z nás svázali dohromady, pak polili podlahu vodou a pustili do vody elektrický proud, takže jsme dostali ránu všichni naráz,“ řekl a dodal: „Trápili nás hladem, pálili nás a nenechali nás spát.“

Smrt byla vysvobozením

Zere vypověděl, že devět z dvaceti unesených zahynulo, ale dodal, že přeživší by někdy raději měli jejich osud: „Všichni jsme si přáli zemřít, protože tak bychom unikli mučení.“

Nakonec je oba vysvobodil místní beduínský vůdce šejk Mohammad Maniri. Malý přístavek u jeho domu se stal domovem tuctu zachráněných. Pro některé ale přišlo vysvobození pozdě. „Dva ze zachráněných zemřeli tady v domě, protože jejich zranění byla příliš velká,“ řekl Zere.

Stovky umučených migrantů

Podle OSN jsou únosy, pašovaní lidí a obchod s nimi na Sinaji jednou z největších utajených humanitárních krizí ve světě. Odhaduje se, že jen v posledním roce se pokusilo na 3000 Eritrejců utéci ze své chudé země.

Někteří skončili v uprchlických táborech v Súdánu, kde jich už žije 90 000. Podle OSN ale 70 procent z nově příchozích časem zmizí. Když se pokoušejí dostat do Egypta nebo Izraele, padnou do rukou nemilosrdných převaděčských gangů, které si je během dlouhé trasy předávají nebo prodávají.

Na Sinaji sice působí egyptská armáda, která loni posílila kvůli teroristickým útokům na Izrael, ale většinu pouště nemá pod kontrolou. situace se zhoršila po pádu režimu Husního Mubaraka, protože hranice přestaly být tak dobře střežené, čehož převaděči využívají.

Pracovník márnice v Ariši řekl: „Od revoluce jsme tu měli stovky těl, protože se hrance střeží laxněji. Na tělech jsou většinou stopy mučení. Ta, která přicházejí od beduínských pašeráků lidí, jsou vždy zmučená, aby rodiny zaplatily výkupné. Když nemohou rodiny zaplatit, tak pro ně nemají cenu a umučí je k smrti.“

Ale i ti, za které rodiny zaplatí, se jen málokdy vrátí, protože si uvědomují, že své příbuzné zruinovali. Jeden z eritrejských uprchlíků Berhane nyní žije ve slumu v Káhiře. Měsíce byl bit a mučen a vystavován elektrickým šokům, než jeho rodina zaplatila 30 000 dolarů. Eritrejcům vzkazuje: „Zůstaňte, kde jste. A ať budete dělat cokoliv, nedostaňte se do rukou pašeráků lidí.