Na běžný život v Izraeli však tento neklid velký vliv nemá, napsala agentura Reuters v úterý. V týž den agentury informovaly o americké simulaci útoku na Írán a obavách z případných jeho důsledků.

"Když my tady v Izraeli chceme střílet, tak nemluvíme a střílíme. Myslím, že (premiér Benjamin) Netanjahu manévruje s míněním v cizině. Hovoří se o tom tolik, že 'íránská hrozba' je v Izraeli už spíše žert. Moc velké nebezpečí v tom lidé nevidí," citovala Reuters telavivského právníka Dediho Cohena.

Mírumilovní Izraelci a Íránci na Facebooku

Na sociální síti Facebook už se objevila kampaň, za kterou stojí izraelský grafik Ronny Edry, jenž se svou manželkou Michal Tamirovou posílá do Íránu vzkaz: "Íránci, nebudeme vaši zem nikdy bombardovat, máme vás rádi."

Na toto poselství reagovala už celá řada Íránců, kteří vyjádřili stejnou vřelost k lidem z Izraele, ale nezveřejnili svou  identitu z obavy z postihů od úřadů své země.

Oficiálně je Írán považován za největší existenční hrozbu a ví se, že Teherán by v případě útoku odpověděl svými balistickými raketami. Podle znalců ale není rozdíl mezi výroky vládních činitelů a názorem veřejnosti takovým paradoxem, jakým se zdá být.

Nerozhodný Netanjahu

Hlavní příčinou fatalismu národa uvyklého válkám je skepse týkající se premiéra. Přes svou válečnou rétoriku je Netanjahu znám tím, že nerad riskuje.

"Není jasné, zda se vláda už rozhodla, daří se jí udržovat lidi v nejistotě," řekla pracovnice ústavu pro zjišťování veřejného mínění Tamar Hermannová. "Většina lidí říká, že nemá dostatek informací o tom, co by znamenalo útočit, nebo neútočit. Je to zralá úvaha odrážející složitost problému," tvrdí Hermannová.

Íránská jaderná zařízení

FOTO: Ondřej Lazar Krynek, Novinky

Výrazem odporu vůči útoku je i protiválečná výstava v Tel Avivu. Netanjahua viní z toho, že válečnou rétorikou odvrací pozornost od domácích problémů. Vláda totiž byla kvůli loňským sociálním protestům nucena pozměnit ekonomickou politiku.

V satirických pořadech je Netanjahu navzdory svým hrozbám zesměšňován, Izraelci jsou přesvědčeni, že ke zbraním nesáhne. Jeden z vtipů ho zobrazuje jako zaskočeného překvapivým názorovým obratem Washingtonu. Když mu americký prezident Barack Obama nečekaně dává souhlas k útoku na Írán, zkoprnělý Netanjahu odvětí: "No, to mne podrž!"

Simulace konfliktu v USA zvýšila obavy

Spojené státy podle deníku The New York Times provedly tento měsíc tajnou simulaci izraelského útoku na Írán a jeho následků. Její výsledek zvýšil obavy Američanů, že se konfliktu vyvolanému obavou z teheránského jaderného programu v případě jeho eskalace nebudou moci vyhnout a budou nuceni se do něj zapojit.

Útok by podle simulace mohl vyústit v širší regionální válku s americkou účastí a stovkami amerických obětí.

Američtí činitelé uvedli, že simulace nebyla nácvikem vojenské operace Spojených států. Zároveň zdůraznili, že její výsledky nejsou jediným možným vyústěním skutečného válečného střetu. Závěry simulace podle listu The New York Times v americké administrativě posílí hlasy varující před nebezpečnými a nepředvídatelnými důsledky ozbrojeného střetu s Íránem.

Do Íránců nikdo nevidí

Simulace nazvaná Vnitřní pohled trvala dva týdny a odehrávala se podle scénáře, v němž se Spojené státy ocitnou v konfliktu po zásahu jejich válečné lodě v Perském zálivu íránskými raketami po izraelském náletu na Írán. Hypotetický útok si vyžádal 200 amerických životů. Američané na něj odpověděli útokem svých raket na íránská jaderná zařízení.

Úvodní izraelská akce podle simulace vrátila íránský jaderný program o rok zpět. Následný americký útok jej pak zpomalil maximálně o dva další roky. Spojené státy disponují lepší výzbrojí - například bombardéry dalekého doletu či přesnými raketami - než Tel Aviv, a mohou tak Íráncům způsobit větší škody.

Mnoho odborníků se nicméně domnívá, že Teherán by k případné eskalaci konfliktu přistupoval pečlivě, aby nedal Spojeným státům důvod pro nasazení jejich mnohem silnější armády. Odvetu by tak mohl vykonat přes prostředníky, například atentáty pomocí bomb nastražených v autech v ulicích světových měst, anebo zásobováním povstalců v Afghánistánu silnými výbušninami. Írán by se pak přinejmenším veřejně mohl zříct odpovědnosti za takové útoky.

Někteří vojenští experti mají za to, že Teherán si v žádném případě nepřeje válku na svém území. Tvrdí tak, že tamní režim by si nedovolil přímo zaútočit na americké vojenské cíle, ať už válečné lodě v Perském zálivu či americké základny v regionu. Jedním dechem ale dodávají, že je nemožné odhadnout, jak uvažuje íránské vedení, ani předvídat, jak se státy a jejich vedoucí činitelé budou chovat ve skutečném konfliktu.

Odhady izraelských zpravodajských služeb podporované i akademickými studiemi nicméně pochybují, že by útok spustil v regionu sled katastrofických událostí, jako je širší konflikt, nárůst terorismu či prudké zvyšování cen nafty.