Izrael dostane od USA další účinnější bomby, útok na Írán možná odloží

„Doufám, že nebude žádná válka,“ poznamenal ve čtvrtek Netanjahu ke spekulacím, zda Izrael udeří na íránská jaderná zařízení. Znovu zopakoval, že jeho země má právo preventivně zasáhnout a k načasování dodal: „Není to otázka týdnů, ani roků“.

Debka, která má blízko k izraelským tajným službám, před tím uvedla, že Američané poskytnou Izraelcům čtyři tankovací letouny KC-35, čímž dvojnásobně navýší jejich letku, a průrazné bomby GBU-31. Podle amerického serveru Avionics Intelligence ale Obamova administrativa zvažovala dodání starších GBU-28, které už v počtu 55 kusů v roce 2009 Izraelcům prodala, jak loni informoval magazín Newsweek.

Ani jedna strana zprávy o zbrojních kontraktech nekomentovala. Zástupce izraelské vlády ve čtvrtek agentuře Reuters pouze potvrdil, že Izrael o zbraně a techniku požádal. Za „nerealistické“ ovšem označil tvrzení, že podmínkou Spojených států je slib, že k útoku na Írán letos, tedy během volebního roku, nedojde.

Nedostatek výzbroje a techniky je považován za jednu z překážek možného izraelského útoku na íránská jaderná zařízení. Obama dosud žádosti Izraelců o další dodávky odrážel, po posledním setkání s Netanjahuem ve Washingtonu ale podle izraelského listu Ha’arec instruoval šéfa Pentagonu Leona Panettu, „aby s izraelským ministrem obrany Ehudem Barakem ve věci spolupracoval“.

Přes sedm metrů dlouhá GBU-28 váží 2,1 tuny a unese 286 kilogramů vysoce výbušného materiálu. Američané ji dvakrát použili proti velitelským bunkrům během operace Pouštní bouře v Iráku. Bomba pronikne 30 metry zeminy a šesti metry zpevněného betonu.

Další naváděcí průrazná bomba z dílny firmy Boeing GBU-31 má v jedné z verzí na délku téměř čtyři metry. Unese hlavici o hmotnosti až 900 kilogramů a prorazí téměř 13,7 metru betonu. Američané ji zavedli do výzbroje v roce 1999 a poprvé ji použili v bývalé Jugoslávii, kde jich shodili více než 600.

Mnozí vojenští analytici se domnívají, že Izrael by se při případném útoku soustředil na čtyři objekty v Íránu - na zařízení Natanz a Fordow, kde je obohacován uran, a dále na Isfahán s výzkumným reaktorem a Arak, kde se nachází těžkovodní reaktor.

Izraelské letectvo má pro útok na Írán na výběr ze tří tras - severní přes Turecko, jižní přes Saúdskou Arábii a prostřední přes Jordánsko a Irák. Turecko s Izraelem loni rozvázala přátelství, Saúdská Arábie by možná při přeletu letounů dělala, že o ničem neví. Nejsnadnější by zřejmě byl přelet přes Irák, který po stažení Američanů prakticky nemá efektivní vzdušnou obranu. Zpáteční let přes Irák by ale byl dlouhý zhruba 4000 kilometrů.

K efektivnímu úderu potřebují Izraelci nasadit nejméně sto strategických útočných letounů, uvádějí experti. Izrael má v současnosti k dispozici 101 bojových letounů F-16I Sufas a 25 kusů F-15I Ra’am.

Uzpůsobený izraelský F-15 má podle serveru Avionics Intelligence sice akční rádius přes 4 400 kilometrů, ovšem bude-li plně naložený, bude zřejmě potřebovat během operace dvakrát dotankovat. Izraelci tedy nemají dostatečné kapacity na to, aby zajistili palivo pro celou letku potřebnou k napadení Íránu, i když v uplynulých letech podle zmíněného serveru v tichosti nakoupili sedm strojů KC-707 z dílny Boeingu spolu s pěti kusy nákladních letadel C-130 firmy Lockheed, které dali předělat na tankovací letouny.

„Teoreticky ten podnik Izraelci uskutečnit mohou, ale hrozba neúspěchu je velká. Kdyby se rozhodli zaútočit na Natanz, museli by způsobit dostatečné škody hned napoprvé, a zřejmě by nebyli schopni vést následné útoky proti dalším zařízením,“ uvedl vojenský analytik David Isenberg z výzkumného institutu Cato.

Američtí představitelé uvádějí, že Izraelci si jsou vědomi svých omezených možností a íránský jaderný program jsou schopni pouze o rok či dva zpozdit. Překážkou vzdušného úderu je i nedávná modernizace ruské radarové stanice v Sýrii, jež slouží jako středisko včasného varování pro Írán, uvedla v minulých dnech Debka.