Z dokumentů plyne, že Sulajmán byl s izraelskou vládou každý den ve spojení prostřednictvím tajné linky. Vůči Izraelcům byl vstřícný a mimo jiné jim navrhoval možnost vstoupit na egyptské území, aby izraelští vojáci mohli zamezit pašování zbraní pro radikály z hnutí Hamás v sousedním pásmu Gazy.

Poradce izraelského ministra obrany David Hacham v roce 2008 na americké ambasádě v Tel Avivu Sulajmána, jehož jméno některé depeše komolí na Soliman, vychvaloval. Uvedl zároveň, že při setkání s egyptskou delegací ho šokovalo, jak Mubarak zestárl a měl obtíže mluvit.

Depeše amerického velvyslanectví ze srpna uvedeného roku uvádí: „Hacham byl plný chvály na Solimana (sic) a poznamenal, že spojení mezi ministerstvem obrany a egyptskou tajnou službou je nyní denně využíváno... Hacham poznamenal, že Izraelci věří, že Soliman bude pravděpodobným prozatímním prezidentem, jestliže Mubarak zemře, nebo nebude schopen zastávat úřad,“ uvádí depeše a dodává, že „Izrael je se Sulajmánem nanejvýš spokojen“.

WikiLeaks depeše zveřejnily, právě když byla zahájena jednání egyptské vlády s opozicí v důsledku přetrvávajících protivládních demonstrací. Prezident Mubarak slíbil reformy a obměnil vládu, přičemž se jeho viceprezidentem stal Sulajmán. Ten je také podle sobotního vyjádření americké ministryně zahraničí Hillary Clintonové upřednostňovaným kandidátem USA na funkci šéfa prozatímní vlády. Volby se pak mají uskutečnit v září.

S vládou jedná i Muslimské bratrstvo

Do jednání s vládou se v neděli poprvé zapojilo i stále oficiálně zakázané Muslimské bratrstvo. [celá zpráva]

Prezident Mubarak mezitím ztrácí kontrolu nad státními médii. Demonstranty podpořil dosud provládní největší egyptský deník Al-Ahrám, který je současně druhým nejstarším listem v zemi.

Jaká opoziční hnutí jednají s vládou
Muslimské bratrstvo
Nejsilnější pozici má fundamentalistická islámská organizace. Usiluje o návrat ke kořenům islámu, ale upustilo od svého původního cíle vytvořit přísně náboženský stát. Nyní žádá Egypt takový, jaký byl v 90. letech, s tím, že by se opíral o islámské zákonodárství.
Bratrstvo odmítá násilí i jakýkoliv boj mezi muslimy a křesťany, s výjimkou izraelsko-palestinského konfliktu. Řada jeho vůdců odsoudila teroristické atentáty z 11. září 2001.
V současné době má bratrstvo silné pozice například ve školství. Jako jeho odbočky vznikly politické strany v řadě zemí, například v Jordánsku Islámská akční fronta či v Palestině Hamás.
Národní asociace pro změnu
Další opoziční silou je Národní asociace pro změnu, již vede diplomat Muhammad Baradej. Jde o hnutí, jež se samo označuje za široký občanský proud žádající demokratické reformy. Součástí asociace je mládežnická organizace Hnutí 6. dubna, jehož název se odvolává na datum dělnického povstání v deltě Nilu roku 2008. Skupina je aktivní zejména na společenské síti Facebook.
Za součást asociace se považuje i hnutí Kifája (Dost), které vniklo v roce 2004 na popud několika protivládních aktivistů. Zorganizovalo několik demonstrací, pak se však odmlčelo.
Nový Váfd a al-Ghad
Jde o liberální, centristické světské strany. Nový Váfd usiluje o demokracii západního střihu. Žádá politické, hospodářské a společenské reformy, svobodu tisku a respekt k základním lidským právům.
Je nástupnickou stranou původní nacionalistické strany Váfd (Delegace). Jméno bylo odvozeno od politického týmu, který byl vyslán na Pařížskou mírovou konferenci roku 1919.
Al-Ghad (Zítřek) založil opoziční politik Ajmán Núr, jenž v roce 2005 v prezidentských volbách kandidoval proti Mubarakovi. Jejími členy je řada bývalých členů Nového Váfdu. Opakovaně vyzývá k reformě ústavy a dodržování lidských práv.
Tagammu
Národní pokroková unionistická strana, neboli zkráceně Tagammu. Řadí se k socialistům. Vychází z odkazu revoluce roku 1952, kdy byla v Egyptě svržena monarchie. Žádá zlepšení podmínek pracujících a vyšší sociální podporu chudým a nezaměstnaným. Odmítá jakékoli projevy islámského radikalismu, žádá ukončení státního dohledu nad médii a šetrnější přístup k životnímu prostředí.
Strana bojkotovala první prezidentské volby v roce 2005. Ve volbách na konci loňského roku získala v 518členném parlamentu pět křesel.
          zdroj: PRÁVO