V sázce bylo osvobodit Kuvajt, ale také pacifikovat oblast největších světových zásob a exportu ropy - krve soudobé civilizace, na čemž měli Washington i další země mimořádný zájem, nemluvě o sousedních zemích oblasti.

S mandátem Rady bezpečnosti OSN začala obří operace Pouštní bouře. Koaliční údery stíhacími letouny, raketami s plochou dráhou letu i námořní kanonáda se zaměřily na irácké radiolokátory, odpalovací zařízení, elektrárny, telefonní ústředny a další důležité cíle.

Namořní Corsairy II při návratu z útoku nad saúdskou pouští

Namořní Corsairy II při návratu z útoku nad saúdskou pouští

FOTO: fotobanka Profimedia

Saddám se na poslední chvíli pokusil o zvrat. 18. ledna zaútočil raketami Scud na Izrael v naději, že na svou stranu strhne arabské země. Izrael však na nátlak USA útok neopětoval a Saddám vyšel naprázdno.

Stohodinová ofenzíva po týdnech náletů

Den po dni, týden po týdnu koalice vzdušnými útoky a ostřelováním deptala irácké linie, zatímco se připravovala na definitivní pozemní úder. Signál k němu zazněl až 24. února. Den předtím Iráčané zapálili kuvajtská ropná pole.

Fotografie sloupů černého dýmu z pouštní roviny se staly symbolem této války. Pozemní ofenzíva tankových vojsk se stala labutí písní irácké okupace. Boje trvaly jen sto hodin. 28. února americký generál Norman Schwarzkopf vyhlásil zastavení palby.

Okamžitě se vyrojily názory, že tehdejší prezident George Bush starší měl operaci dotáhnout až do Bagdádu. S tímto plánem se o deset let později vrátili do Bílého domu někteří významní členové jeho týmu, ale ve službách Bushova prezidentského syna.

Vraky u silnice do Basry

Vraky u silnice do Basry

FOTO: fotobanka Profimedia

Druhá válka v Zálivu, kterou pod záminkou Saddámových masových zbraní Bush mladší spustil v březnu 2003, však ukázala, a ukazuje dodnes, jak tvrdý to je oříšek. Operace Pouštní bouře sama neskončila v únoru 1991, ale formálně byla ukončena až o čtyři roky později.

Zdravotní syndrom Války v zálivu

V sestavě koalice byla i československá protichemická jednotka, která se blýskla účinnou a včasnou detekcí i minimální kontaminace ovzduší, oděvů či pokožky bojovými látkami. Její výsledky testovali Američané i při šetření tzv. syndromu války v Zálivu.

Přes 183 tisíc vojáků totiž po návratu vykazovalo vážné zdravotní problémy a skoro 9 600 jich na tyto potíže zemřelo. Měli dýchací a psychické problémy a další poruchy. Diskutovalo se o tom, že koaliční síly použily 325 tun munice s ochuzeným uranem.

Most ničený při náletech

Most ničený při náletech

FOTO: fotobanka Profimedia

Mělo se také za to, že na vině jsou exhalace z hořících ropných vrtů. Před dvěma lety vláda USA uznala existenci syndromu, podle ní patrně způsobeného pilulkami, které vojáci dostávali na ochranu proti nervovému plynu a pesticidy proti hmyzu.

První válku v Zálivu, kterou však historici datují už od 2. srpna 1990, kdy Saddám obsadil Kuvajt, lidé téměř po celém světě poprvé mohli sledovat 24hodin denně v přímém přenosu.

Bagdád dluží 22 miliard válečných reparací

CNN se zasloužila o to, že válečné zpravodajství se změnilo jednou provždy. Od té doby jí však vyrostla mohutná konkurence a laťka se posunula mnohem výš.
Vztahy Kuvajtu a Iráku nejsou urovnané dosud. Kuvajťané pohlížejí léta konfliktem zmítaného souseda s nedůvěrou. Teprve minulé pondělí kuvajtský premiér šajch Násil Muhamed Sabah poprvé po ukončení irácké okupace přijel do Bagdádu.

Zničený ale svobodný Kuvajt

Zničený, ale svobodný Kuvajt

FOTO: fotobanka Profimedia

Sunnitští sousedé Iráku, kde byla po dlouhém vyjednávání opět potvrzena většinová šíitská vláda Núrí Málikího, se snaží o dobré vztahy z obav před rostoucím vlivem šíitského Íránu na iráckou politiku. Bagdád Kuvajtu stále dluží 22 miliard dolarů válečných reparací (přes 402 mld. Kč).