Nejprve se musím vrátit k nedělním večerním schůzkám s předními kuvajtskými politiky. Jejich minimální věk je 65 let, přesto jsou v plné síle, jsou vysoce pragmatičtí a dlouhodobě uvažující a chtějí výsledek, ne jen zdvořilost.

O nás toho ví daleko více, než my o nich. Vesměs u nás na návštěvě byli, znají naše dějiny, znají výrobky naší průmyslové minulosti, připomínají naši aktivní účast ve válce, kdy před dvaceti lety Irák napadl Kuvajt.

„Hmatatelná“ či viditelná minulost Kuvajtu je poměrně krátká. Nejstarší památkou země je Šejkův palác, postavený roku 1896. Předseda vlády vtipně říká, že Kuvajt naštěstí nebyl nikdy kolonizován – Portugalci, Španělé i Britové tento kus písku prostě přešli a šli dál na východ.

Zdálo se jim, že tam nic není. Ropu tehdy ještě neobjevili. Zásoby ropy (asi 8 – 9 % světových zásob) byly v Kuvajtu objeveny až ve třicátých letech dvacátého století. Teprve tehdy začalo ono monokulturní zbohatnutí země. Když kdokoli v Kuvajtu říká „před“ a „po“, myslí se tím před ropou a po jejím objevení.

Pro pořádek je třeba říci, že zemědělství v Kuvajtu je velmi malé. Není voda. V zemi není žádný stálý vodní tok. Počasí je stále skoro stejné, jeden z účastníků večeře říká, že mají 11 měsíců léto a za jeden měsíc proběhne podzim, zima a jaro.

Byli jsme na „Kuvajtských věžích“, jedné z pamětihodností pro turisty a pod námi byl obří aquapark. Prázdný. Průvodce nám říkal, že už je po sezóně, už je příliš zima. V té chvíli bylo 33˚C.

Zajímavá je struktura vzdělání politických špiček – emír a korunní princ – se učili jen doma, a to hlavně korán. Předseda vlády studoval střední školu ve Velké Británii a vysokou školu v Ženevě, Předseda Národního shromáždění studoval univerzitu v anglickém Manchesteru a předseda Kuvajtské obchodní a průmyslové komory v německém Hannoveru.

Dopoledne jsme trávili na česko-kuvajtském obchodním fóru, kde jsem se snažil podpořit naše podnikatele. Byla to důstojná akce, zněla vstřícná slova, ale skutečných kuvajtských businessmenů jsem tam moc neviděl. Uvidíme.

Poprvé jsme křížem krážem projížděli hlavním městem, Kuvajt City, které se proti roku 1996 radikálně proměnilo. Dnes je to moderní velkoměsto, se spoustou vysokých mrakodrapů, obchodních center, kvalitních silnic. Je dost bohaté, nejsou tam žádné chudinské čtvrti. Věřím, že nám je neschovali, prostě tu nejsou. Země je díky ropě nesmírně bohatá.

Lidé tu neplatí žádné daně – stát je nepotřebuje. Každý člověk při vstupu do manželství dostane původně 1000 m2, nyní už jen 600 m2 pozemku na stavbu domu a půjčku do výše čtvrt miliónu dolarů (určitá forma hypotéky), ale bez jakéhokoli úroku! Studium je bezplatné, i na jakékoli zahraniční vysoké škole platí stát Kuvajťanům školné. Zdarma je i zdravotnictví. Samozřejmě neznám detaily toho všeho, v realitě to může být složitější, ale i toto je zajímavé.

Viděli jsme úžasné vědecké centrum ve stylu akvária. Byli jsme i na téměř dvouhodinové projížďce na jachtě. Vždycky máme na vodě nějaký zážitek. Před rokem jsme se při plavání v Brazílii na Rio Negro málem utopili, dnes byly takové vlny, že to leckdo těžko zvládal.

Mám dobrý pocit, že jsou Kuvajťané velmi přátelští a že si nás tu váží. Měli bychom být schopni to oplácet.