Studie, kterou vypracovali Chris Busby, Malak Hamdan a Entesar Ariabi, uvádí, že zjištěné typy rakoviny v tomto městě jsou „podobné těm, jež byly diagnostikovány lidem, kteří přežili Hirošimu a byli vystaveni radiaci z bomby a uranu ze spadu“.

Busby a jeho tým obešli 711 domácností ve Fallúdži a zjistili, že počet případů leukémie se tam zvýšil sedmatřicetkrát. Pro srovnání: po jaderném úderu na Hirošimu se počet obětí leukémie zvýšil sedmnáctkrát. Britský list The Independent proto napsal, že boj o město a jeho dobytí Američany měl horší následky než svržení bomb na Hirošimu a Nagasaki.

Ve Fallúdži prudce vzrostl i počet obětí rakoviny, podle Busbyho je však šokující zejména rychlost, s jakou tato nemoc postižené lidi zasahuje. Stejně šokující je, že nádory jsou nejvíce postiženy děti.

Rodí se víc dívek

Zatímco počet všech druhů rakoviny se u dospělých zvýšil čtyřikrát (a případů nádorů prsu desetkrát), děti do 14 let podle Busbyho zjištění zhoubné bujení nyní postihuje čtrnáctkrát častěji. Tým zdůrazňuje, že jde o nejmenší čísla – realita mohla být ještě horší.

Také dětská úmrtnost byla v tomto městě čtyřikrát vyšší než v sousedním Jordánsku a osmkrát vyšší než v Kuvajtu. Překvapilo i zjištění o změně poměru pohlaví. Běžně se rodí více chlapců než dívek (na tisíc narozených děvčat připadá 1050 hochů).

Ve Fallúdži se však tento poměr v roce 2005 zcela obrátil: na tisíc dívek se tam rodilo jen 850 chlapců. Podobný jev zjistili po roce 1945 právě v Hirošimě. Podle Busbyho je to indikátor genetického poškození, které chlapce postihuje více než dívky.

V roce 2004 se Fallúdža stala terčem osmiměsíčního amerického obléhání, které skončilo dobytím města. Američané později přiznali, že při útocích použili bílý fosfor. Podle Busbyho však rozsah genetického poškození naznačuje, že musely být použity zbraně obsahující uran: „Domnívám se, že použili novou zbraň proti budovám, aby prolomili zdi a zabili ty uvnitř.“