Studie případy dělí na dvě skupiny. V první jsou prosté vraždy ze cti, jejichž oběťmi mohou být i muži, ve druhé skupině jsou tradiční vraždy. O těch rozhoduje rodinná rada a týkají se žen, jejichž chování bylo shledáno nemravným.

Šéf výzkumu Osman Celbis konstatoval, že nedávné zvýšení trestů za zločiny ze cti vedlo rodiny k tomu, že změnily strategii, nyní ženy nutí k tomu, aby si vzala život sama. Vyzval proto soudy, aby k případům sebevražd žen přistupovaly pozorněji.

Tradiční vraždy ze cti jsou podle studie nejvíce rozšířeny na východě Turecka, kde žijí převážně Kurdové. Praxe nabyla takových rozměrů, že ženy bývají někdy zabity jen proto, že hovořily s cizinci, žádaly odvysílání některé písně v rozhlase nebo se staly obětí znásilnění.

Vražděni jsou i muži

Muži bývají nejčastěji zavražděni za to, že se dopustili znásilnění či únosu nebo nutili ženu k prostituci.

Vláda i nejrůznější organizace se v posledních letech usilovně snaží proti zločinům ze cti bojovat, ale průzkumy ukazují, že se tato trestná činnost těší na východě Turecka značné toleranci: v roce 2006 se v Diyarbakiru na jihovýchodě země domnívalo plných 37 procent dotázaných, že nevěrná žena má být usmrcena.

Největší pozornost poutají vraždy ze cti, které turecké nebo kurdské rodiny spáchají v cizině, například v Německu.