„V budoucnosti by Izrael velice rád patřil k více regionálním evropským seskupením. Se členy EU máme mnoho společného: demokratické zřízení, svobodná média, prosperující instituce, vzájemný obchod a investice a kulturní blízkost. Vzhledem k blízkovýchodnímu konfliktu si jsme vědomi, že členství ve společenstvích, jako jsou NATO, EU a další, bude nesnadné,“ uvedl Levy, jenž se především zabýval komplikovanou situací na Blízkém východě. Odpověděl na většinu dotazů, vyhnul se pouze otázkám na izraelský jaderný arzenál, který židovský stát oficiálně nikdy nepřiznal.

Především s věnoval otázce Palestiny. Izrael stále čelí ostřelování palestinskými radikály z Gazy a obnovená jednání o palestinsko-izraelské mírové smlouvě jsou komplikovaná. Levy zdůvodnil, proč Izrael odmítá nárok palestinských uprchlíků na návrat do Izrael: „Podstatou tohoto nároku je, že všichni Palestinci, kteří opustili své domovy, by se společně se všemi svými potomky navrátili do státu Izrael. Taková vlna arabských obyvatel by byla demografickou pohromou pro židovský národ, jehož koncept by tak zanikl.“

Levy poté vysvětlil, že narozdíl od evropských států, které jsou definovány jako státy svých obyvatel, Izrael je definován jako stát Židů a jeho obyvatelé ho tak vnímají.

Zdůraznil přitom, že v oblasti je to běžné, i sousední arabské země jsou také definovány jako muslimské a po roce 1948 z nich museli Židé většinou odejít. Zdůraznil i izraelské řešení otázky: „Jelikož současná snaha o řešení konfliktu směřuje k ustavení samostatného palestinského státu, logickým východiskem je, že by se palestinští uprchlíci navrátili do nového státu Palestinců, nikoli do státu Izrael. Konečná dohoda by se měla zaobírat finanční kompenzací, možností vystěhování do jiných arabských zemí a navrácení některých Palestinců do budoucího palestinského státu.“

Radikály je nutné izolovat

K řečení konfliktu by podle něj přispěla izolace islámských radikálů.

„Mezinárodního společenství by mělo především podporovat umírněné činitele jako jsou Egypt, Jordánsko nebo Mahmúd Abbás,“ uvedl velvyslanec a zdůraznil, že právě proto mu vadí nedávné jednání bývalého prezidenta USA Jimmyho Cartera s vysokými představiteli Hamásu: „Bývalého prezidenta Cartera si velice vážíme, a to především za jeho nepopiratelnou roli v ustavení mírové smlouvy s Egyptem. S jeho současným přístupem však nesouhlasíme. Důsledek takového chování je ten, že radikální síly, využívající terorismus k politickým účelům, se cítí podpořeny. Izrael, stejně jako mnoho dalších blízkovýchodních států, se obává toho, že vliv nevládních sil zmohutní. Příkladem je Hizballáh v Libanonu, Hamás a Islámský džihád v Gaze a al-Kajdá přesahující region. Tyto skupiny destabilizují křehkou politickou situaci za využití terorismu a nepodléhají mezinárodnímu právu."

Připomenul, že Hamás i Hizballáh využívají milicí k získání a upevnění moci.

„Hamás uzmul moc od demokraticky zvoleného politického zastoupení v Gaze, uvedl Levy a dodal: „Způsob převzetí moci byl mimořádně krutý - lidé byli masakrováni a členové Fatahu paušálně vražděni, takže celková atmosféra byla plná strachu. Jako skutečné viníky násilí, které v Gaze bují, vnímáme Hamás a Islámský džihád. Nikoli palestinský lid jako takový. Problém, kterému Izrael čelí, je tedy následující: Jak účinně bojovat proti Hamásu a nepoškodit přitom palestinské obyvatele Gazy. Bylo by logické, že v tomto konfliktu Izrael zastaví dodávky surovin, které umožňují tamním teroristickým organizacím útočit na izraelské vesnice a města. V Gaze však žije jeden a půl milionu obyvatel a my musíme doufat, že se alespoň část z těchto dodávek dostane skutečně k zabezpečení základních potřeb obyvatel. Celá tato skutečnost je jedním z největších absurdních faktorů - Izrael čelí hnutí, které své vlastní obyvatelstvo drží jako rukojmí.“