Mubarak se narodil 4. května 1928 v severoegyptské vesnici Kafr al-Misilhá. Vystudoval vojenskou akademii a koncem 50. let patřil ke skupině důstojníků, kteří byli vyslání do tehdejšího Sovětského svazu. V 70. letech pak zastával funkce náměstka ministra obrany, velitele letectva a později i viceprezidenta.

Přežil už šest pokusů o atentát

V čele státu stanul v říjnu 1981 poté, co jeho předchůdce Anvara Sadata zabili při atentátu islámští extremisté. Jako prezident země, která uzavřela mírovou smlouvu s Izraelem, pak vehementně usiloval o vymanění Egypta z jisté izolace mezi arabskými státy blízkovýchodního regionu.

Ani on však nezůstal ušetřen útoků ze strany militantních islámských fundamentalistů a nejméně šestkrát se stal terčem pokusu o atentát. Jako hlava státu musel také několikrát zachraňovat pověst Egypta jako země otevřené zahraničním návštěvníkům, když teroristé při pumových útocích v Luxoru, Tabě a Šarm aš-Šajchu utopili v krvavé lázni stovky turistů.

Aktivity radikálů poskytly autokraticky vládnoucímu Mubarakovi i důvod, proč hned v roce 1981 vyhlásil výjimečný stav, který od té doby neustále prodlužuje. Jeho pravidla dávají prezidentovi účinné nástroje, aby umlčel nepohodlné kritiky.
Na sílící tlak k přijetí demokratických reforem reagoval Mubarak změnou ústavy. V září 2005 se poprvé konaly prezidentské volby, v nichž smělo nastoupit více kandidátů. Největších rivalů se ale obávat nemusel, protože uchazeči z řad islámských fundamentalistů nebyli k volbám připuštěni.

Jako za faraónů

Mezitím ale Mubarak musí čelit jinému nebezpečí. Okolo 40 procent Etypťanů žije pod nebo na hranici bídy a rostoucí ceny potravin sociální napětí ještě více vyhrocují. Zvládnout tuto situaci tak bude pro prezidenta zřejmě největší výzvou ve zbývajících letech v křesle.

V úvahách o možném nástupci se opakovaně objevuje jméno jeho syna, 43letého Gamála Mubaraka. Ten si již vydobyl vlivnou pozici uvnitř vládní Národní demokratické strany (NDP) a perspektiva situace, že by otec skutečně předal žezlo synovi, budí mezi kritiky srovnání dneška s Egyptem faraónských dob. Ostatně, již nyní se Husnímu Mubarakovi v narážce na jeho dlouholetou vládu přezdívá Sfinga. Jistou změnu by to ale podle agentury AP přece jen znamenalo: v novodobých egyptských dějinách totiž zatím všichni prezidenti vzešli z ozbrojených sil.