Zvláštní agent George Piro, Američan mluvící plynně arabsky, odhalil tajemství svého úspěchu, který se obešel bez ohlušující hudby, bití či oslňujícího světla. Saddáma nakonec jemné zacházení zlomilo a začal mluvit.

Pirovi přiznal, že doopravdy nechal vyvraždit 180 tisíc Kurdů, a dokonce přiznal, že si chtěl opatřit nukleární zbraně. Informace o nikdy neobjevených zbraních hromadného ničení si prý vymyslel, aby budil respekt v nepřátelském sousedním Íránu.

Piro začal docházet za iráckým diktátorem krátce po jeho zatčení v prosinci 2003. Do věznice na bagdádském letišti mu nosil drahé kubánské doutníky a popíjel s ním obrovská kvanta prvotřídní kávy. Diskuse se často stáčela také k Saddámovým literárním pokusům, ale i tajným zákulisím irácké politiky.

Husajn například popřel obecně rozšířené mínění, že se nechával kvůli bezpečnosti zastupovat dvojníky. "Nikdo by mě nedokázal zahrát," řekl stručně Pirovi. Proti nepřátelům prý používal jinou metodu. Čas od času zosnoval sám proti sobě spiknutí a pak sledoval, kdo se přidá. Když se někdo na provokaci chytil, nechal ho na místě zastřelit.

Vyšetřovatel zjevně využil při výsleších takzvaný "stockholmský syndrom", tedy paradoxní psychologický jev, který obecně popisuje sympatie zajatců ke svým věznitelům. Když Piro ukončil výslechy a nastal čas loučení, Saddám Husajn se prý rozplakal jako malé dítě.