Článek
Třem čtvrtinám totiž podle průzkumů jeho politický důchod udělal radost a jen necelá třetina si myslí, že úřad vykonával dobře. To je hubená bilance muže, který měl po útocích z 11. září 2001 na své straně přes čtyři pětiny vlastenecky naladěných a odhodlaných Američanů i podporu drtivé části světa.
Bush vnímaný původně především jako synek vlivného otce, jejž z křesla texaského guvernéra vynesla na výsluní ještě republikánská elita napojená na petrolejářskou lobby, vyhrál těsné volby až díky soudnímu verdiktu. Při vší tragičnosti situace po teroristickém útoku měl před sebou nový začátek.
Udělal to, co by na jeho místě asi udělal každý prezident. Udeřil na zázemí teroristů v Afghánistánu a přijímal bezpečnostní opatření. To měl stále sympatie na své straně. Záhy však vyrukoval s bojechtivou rétorikou, která začala definicí „osy zla“ (Saddámův Irák, Írán a Severní Korea) a pokračovala doktrínou preventivního vojenského úderu.
Image kovboje a trpké procitnutí
Zprvu úsměvné přirovnávání Bushe ke kovboji z Texasu rázem nabyla pro domácí i zahraniční veřejnost znepokojivé podoby osoby u kormidla nejmocnějšího státu, který se připravuje k válce proti Iráku.
Jeho tvrzení o vážné hrozbě Saddámových zbraní hromadného ničení podlehla řada politiků i z řad demokratů včetně senátorky Hillary Clintonové, jež hlasovala pro jeho válečné pravomoci.
Prezident se kvůli Iráku rozkmotřil s Francií, Německem a dalšími spojenci v NATO.
Teprve s odstupem se ukázalo jako zjevný fakt, že rozhodnutí skoncovat se Saddámem fakticky padlo už na podzim 2002, měsíce před invazí. Američtí neokonzervativci spoléhající na vojenskou sílu USA slavili triumf.
Bush neměl důvod nevěřit skupině ostřílených politiků z éry svého prezidentského otce v čele s viceprezidentem Dickem Cheneym, na jehož roli v pozadí už tehdy upozorňovala americká média. Procitnutí však bylo víc než trpké.
Žádné zbraně masového ničení se nenašly, Američané nebyli vítáni jako osvoboditelé, Irák se nestal „majákem“ demokracie na Blízkém východě. A USA si sáhly téměř na dno svých zdrojů, jež začaly chybět v Afghánistánu.
Z operace, které se nikdy nepřestalo říkat válka, se stala noční můra. Jen bolestně se tvořily nové irácké instituce a dosud mohou fungovat jen za hradbami vojenské ochrany.
Guantánamo jako tragická vizitka
Přišly skandály, které dál srazily Bushovu pověst: týrání iráckých vězňů v Abú Ghrajb i jinde, věznění podezřelých z terorismu bez soudu na Guantánamu, síť tajných věznic CIA a výslechové metody rovnající se mučení, jež Bush navíc kryl, když loni vetoval zákon zakazující tyto drastické způsoby.
Doma se provalilo, že tajná služba sleduje telefonní a elektronickou komunikaci Američanů do a ze zahraničí kvůli sledování teroristů, avšak bez dohledu již existujícího a k těmto účelům určeného zvláštního soudu. Přesto, že vybraní zákonodárci byli informováni, Američany to pobouřilo. Administrativa si podle nich počínala mimo ústavní rámec.
Bush si nepolepšil ani blokováním rozšířeného výzkumu kmenových buněk z lidských embryí, daňovou politikou zvýhodňující majetné ani liknavou pomocí oblastem zdevastovaným hurikánem Katrina.
Má rád neformálnost a přímost. Nebyl nikdy intelektuál , ostatně ani si na něj nehrál. A právě Bushův osobní rozměr postrádající větší charisma, s často povrchní argumentací, chabým vyjadřováním a komickými přeřeky proti němu ještě víc živil antipatie i závěr, že není člověkem na výši své odpovědnosti.
V roce 2004 byl Bush v Evropě takříkajíc na „odpis“. Přesto vyhrál volby a tentokrát jednoznačně. Znovu se ukázalo, jak hluboce je Amerika rozdělená.
Budou dějiny shovívavější?
Bush se podle svých slov nepodřizoval popularitě a očekává, že dějiny rozsoudí, zda si v zájmu bezpečnosti země počínal správně. Ve zpětném zrcátku historie bude hodnocen především v pohledu na Irák. Pokud se tamní demokracie ujme a stabilizuje, bude vždy spojena s jeho jménem. A není ještě vůbec vyloučeno, jako v případě jeho předchůdců, že čas mu nakonec vynese shovívavější hodnocení, než s jakým nyní odchází.
V závěru stačil částečně kompenzovat své chyby vysláním posil do Iráku, které pomohly zklidnit situaci. Do kolonky plusů si mohl zapsat, že ochránil USA před dalším teroristickým útokem.
V našich končinách je Bush daleko pronikavěji než v USA spojen se zrušením vízové povinnosti, kterou slíbil. Zároveň ale také s projektem raketové obrany, jež nakonec získala podporu NATO, ale mezi obyvateli v Česku je vnímána mimořádně kontroverzně.
Jako důchodce chystá centrum a bude psát knihu
Dnes v poledne se z prezidenta Bushe (62) stane důchodce. V rozhovorech dal najevo, že má ale mnoho plánů: hodlá vybudovat svou prezidentskou knihovnu a založit středisko nesoucí jeho jméno. Jeho součástí má být i Institut svobody na podporu demokracie ve světě.
Nebude to středisko „George Bush je skvělý člověk“ nebo „Středisko republikánské volební taktiky“,“ citoval Bushe list The Washington Post. „Bude to místo debat myšlenek, psaní a přednášek,“ řekl. Podle Dana Barletta, exprávníka v Bílém domě, má umožnit další diskusi o prioritách Bushových let v úřadě.
Exprezidentovi byla vyměřena roční penze 196 700 dolarů (4,1 mil. Kč), což je polovina jeho ročního prezidentského platu. Bush bude prvním exprezidentem, který má právo požívat ochrany tajné služby jen deset let, nikoliv tedy doživotně, jako například Bill Clinton. Stanoví to platný zákon, podle něhož se to týká prezidentů zvolených po 1. lednu 1997.
V únoru se Bushovi mají přestěhovat do domu v dallaské čtvrti Preston Hollow, který si koupili za 2,1 miliónu dolarů (přes 44 mil. Kč) a vláda mu již jako bývalému prezidentovi pronajala v Dallasu kancelářské prostory.
Manželka Laura - profesí knihovnice - spojila svou budoucnost s vytvořením knihovny i střediska v areálu Jižní metodistické univerzity. „Byla to moje škola a ze všech nabídek mě zaujala i tím, že je v Dallasu dobře situovaná a u zastávky metra,“ řekla. Budova má přijít na 300 miliónů dolarů (6,3 mld.Kč) a vytvoření nadace (střediska) dalších 200 miliónů.