Článek
Zatímco se připravoval vojenský vpád do Afghánistánu a odstranění režimu Tálibánu, který odmítal vydat strůjce útoků Usámu bin Ládina, Bush Rumsfeldovi řekl, aby se „podíval na naše vojenské plány k Iráku“. „Dva týdny po nejhorším teroristickém útoku v dějinách země jsme na ministerstvu obrany měli plno práce,“ uvedl Rumsfeld s tím, že prezident „chtěl mít možnosti být tvořivý“.
Rumsfeld obhajuje Bushovu roli a tvrdí, že musel vystupovat autoritativně, protože v administrativě se snažily prosadit různé soupeřící strany. „Zasedání bezpečnostní rady státu nikdy klíčové rozdíly jasně nebo pevně nevyřešilo,“ píše exministr v 800stránkové knize. Nepřekvapí, že v té souvislosti jmenoval někdejšího ministra zahraničí Colina Powella a poradkyni pro národní bezpečnost a budoucí Powellovu nástupkyni Condoleezu Riceovou.
„Bush ne vždy obdržel, a možná na nich netrval, aktuální úvahy o možnostech, než přijal rozhodnutí. Ne vždy se mu rovněž dostalo efektivního zavedení jeho rozhodnutí,“ doplnil Rumsfeld.
Válku v Iráku exministr hájí s tím, že kdyby nedošlo ke svržení Husajna, celý region „by dnes byl mnohem nebezpečnější“. Zároveň přiznává, že udělal několik osobních chyb, jako například, když v reakci na rabování v Bagdádu po invazi pronesl: „Věci se dějí“.
Rovněž přiznal, že než byl v roce 2006 z funkce odvolán, dvakrát nabízel svou rezignaci sám. Poprvé se tak stalo, když koncem roku 2004 vyšlo najevo, že američtí vojáci v irácké věznici Abú Ghraíb mučili a ponižovali vězně. Bush pokaždé nabízenou rezignaci odmítl. Rumsfeld nyní přiznává, že měl během kauzy Abú Ghraíb na svém odchodu trvat. „Lituji, že jsem v tu chvíli neodešel,“ píše.
