Článek
Kurátoři Garrida kontrolovali adekvátním způsobem jen 12 ze 123 měsíců, kdy byl pod dohledem. Propuštěn z vezení byl v dubu 1988 a následující rok byl skutečně pravidelně kontrolován. Pak ale pečlivé kontroly skončily. Kdyby trvaly, těžko by mohl na svém dvorku věznit 18 let Duggardovou, kterou unesl jako jedenáctiletou v roce 1991.
Kurátoři vězeňské služby se dopustili i dalších přehmatů. Psychický stav Garrida nebyl pravidelně sledován a nikdo se také neptal sousedů a místních úřadů na Garridovo chování. Kvůli tomu se nepodařilo odhalit, že Garrido nedodržuje nařízení, které podmiňovalo podmínečné propuštění.
„Oficiálně Garrido podmínky podmínečného propuštění nikdy neporušil, ale naše šetření ukazuje, že se Garrido dopustil mnoha porušení a že příslušníci oddělení selhali při dohledu nad Garridem a promarnili mnoho šancí odhalit jeho oběti,“ píše se ve zprávě.
Jmenuje i konkrétní selhání. Mimo jiné nezkontrolovali dráty elektrického vedení, které se táhly z domu na dvorek, kde byla vězněna Duggardová. Také neprošetřili, jak je možné, že je u něj přítomná dvanáctiletá dívka. Tu objevili při kontrole v roce 2008, nikdo ale nezjistil její identitu a vztah ke Garridovi. Šlo o děvče, kterou Garridovi porodila unesená a znásilněná Duggardová.
Důvodem těchto selhání je skutečnost, že Garrido byl označen jako sexuální násilník nízké nebezpečnosti, přestože měl být klasifikován jako vysoce nebezpečný. „Tato úvodní chyba způsobila mnoho dalších," řek inspektor David Shaw.
Další otázkou ale podle kanceláře prokurátora je, proč byl Garrido propuštěn po 11 letech, když si měl odsedět let padesát a pět doživotních trestů podle nevadského práva.
