„Jules, tady je Brian. Poslouchej mě. Jsem v letadle, který unesli. Pokud to nedopadne dobře, a dobře to nevypadá, tak chci, abys věděla, že tě bezmezně miluju,“ vzkázal prostřednictvím hlasové schránky 38letý Brian Sweeney své manželce.

„Přeji ti, aby ses měla dobře, i rodiče a všichni. Strašně tě miluju... uvidíme se, až tam (taky) přijdeš. Ahoj zlato, doufám, že ti zavolám,“ zakončil Sweeney vzkaz pro svou manželku. Znovu už ale zavolat nemohl. O tři minuty později letadlo, v němž cestoval, narazilo do jižní věže Světového obchodního centra v New Yorku.

V 83. patře jižní budovy Dvojčat v tu dobu byla Mellisa Doiová, absolventka Northwestern University, která snila o tom, že se stane balerínou. Takovou šanci ale nikdy nedostala. Její poslední rozhovor byl s operátorkou tísňové linky, které nezbývalo než dívku uvězněnou v ohnivém pekle konejšit.

Následky útoku z 11. září

Následky útoku z 11. září

FOTO: Profimedia.cz

Mellisa: Je tu strašný horko. Nevidím už žádnej vzduch, všude je kouř. Vidím jenom kouř. Já tady umřu, že jo?

Operátorka: Ne, ne, ne, ne. Slečno, pomodlete se.

Mellisa: Umřu.

Operátorka: Musíte myslet pozitivně, protože si budete muset navzájem pomoct z toho patra.

Mellisa: Umřu tady.

Operátorka: Teď mě poslouchejte. Uklidněte se, uklidněte se.

Mellisa: Prosím Bože... (tím hovor končí)

V jednom se poslední hovory obětí útoků z 11. září shodují. Všechny oběti dlouhé minuty věděly, co je čeká, a snažily se spojit s blízkými, aby je ujistily o tom, co k nim cítí.

Až na posádky letadel, které se snažily co nejpřesněji popsat, co se děje, aby mohly zasáhnout bezpečnostní složky.

Statečná stevardka

Betty Ongová byla letuškou na palubě prvního stroje, který byl unesen. Šlo o let číslo 11 společnosti American Airlines na trase z Bostonu do Los Angeles. Z telefonu v zadní části letadla se spojila s rezervačním oddělením aerolinek (AAL).

Betty: Kokpit se nehlásí. V byznys třídě je někdo pobodaný a myslím, že je tu slzný plyn, protože nemůžeme dýchat. Nevím, ale myslím, že nás unesli. Jmenuju se Betty Ongová a jsem číslo tři na letu jedenáct.

AAL: Můžete popsat toho člověka, co se mu něco stalo v byznys třídě?
Betty: Já sedím vzadu, někdo se vrací zpátky, vydržte chvíli. Víte někdo, kdo koho pobodal?

Hlas z pozadí: Nevím, ale pobodal Karen a Bobbyho.

Betty: Naše číslo jedna pobodali, vedoucího kabiny pobodali. Nikdo neví, kdo a koho všechno pobodal. Nemůžeme se dostat do byznys třídy, protože nikdo nemůže dýchat. Nemůžeme ani do kokpitu. Dveře jsou zamčené. Nevíme, kdo tam je.

AAL: No, pokud by byli důvtipní, tak dveře (od kokpitu – pozn. red.) nechají zamčené a...

Betty: Co?

AAL: Nenechali by kokpit zavřený?

Betty: Myslím, že už tam jsou, že se tam nějak dostali. Nikdo se tam nemůže dovolat, vůbec se tam nedostaneme... poté se letuška odmlčela.

Socha svobody - symbol Spojených států a v pozadí černý dům po teroristickém útoku.

Socha Svobody – symbol Spojených států a v pozadí černý dým po teroristickém útoku.

FOTO: Profimedia.cz

Před 17 lety narazili teroristé z al-Káidy unesenými letadly do dvou věží Světového obchodního centra v New Yorku a do budovy washingtonského Pentagonu.

V pensylvánském Shanksvillu dopadl další letoun, jehož cestující se teroristům postavili. Při útocích zahynuly 3000 lidí a dalších 6000 utrpělo zranění. Přímých pachatelů bylo šestnáct. Tehdejší americký prezident George W. Bush na základě útoků z 11. září vyhlásil teroristům válku.