Trumpova bojovná hesla blednou, afghánská slepá ulička nutí USA k ústupkům

Za své definitivně vzaly iluze, že úspěšné červnové příměří na konci postního měsíce ramadánu je příslibem budoucího jednání o ukončení války. Tálibán zároveň zpochybnil efektivnost málo známé části válečného plánu prezidenta USA Donalda Trumpa.

Jak se totiž ukázalo, počítá i s tím, aby se vládní síly stáhly ze stanovišť v málo obydlených oblastech, omezily tím své ztráty a pomohly bránit hlavní město a další lidnatá centra, kupříkladu právě strategicky významné město Ghazní na cestě z Kábulu na jih.

Za strategii ústupu to označil list The New York Times, jenž informaci získal. „Bude to znamenat, že Tálibán a další povstalecké skupiny si udrží území, která již ovládly, a další,“ poznamenal.

Podle zprávy generálního inspektora Pentagonu z letošního ledna je Tálibán vojensky silný ve 40 procentech afghánských okresů a 15 procent, tedy 59 okresů, zcela ovládá. K ústupu z venkovských postů zavelel kvůli ztrátám už v roce 2009 prezident Barack Obama.

Významný a především viditelný ústupek tálibům představuje i radikální obrat v americkém postoji k jednání. Washington dosud trval na tom, že islamistické hnutí musí mluvit přímo s kábulskou vládou, v červenci ale Američané Tálibán oslovili sami.

V Kataru se s jeho činiteli setkala Alice Wellsová, zástupkyně náměstka diplomacie USA pro jižní a střední Asii.

„To jsme chtěli a na to jsme čekali – sednout si přímo s USA a projednat stažení cizích vojáků z Afghánistánu,“ řekl mluvčí tálibů Sohail Šahín. Trumpova loňská bojovná prohlášení: „Nebudeme budovat stát, ale zabíjet teroristy,“ a „nakonec stejně vyhrajeme“, už dost vybledla.

„Co máme za všechny ty peníze?“ ptá se prý často Trump podle zdroje citovaného serverem Military Times v narážce na náklady. USA a NATO na sklonku roku 2014 stáhly bojové jednotky a zavázaly se výcvikem a penězi podpořit afghánské síly, nově do roku 2024.

Ty ovšem mají stále velké potíže. Tálibán předtím nedokázalo zlomit ani 130 tisíc vojáků, které tam v roce 2010 měly USA a Aliance. Dnes vládní síly trčí stále v téže slepé uličce. Obrat stěží přinese nynějších 16 tisíc instruktorů, členů hlídek a komand.

O zvrat se zatím nepostaraly ani intenzivní vzdušné útoky na struktury tálibů a jejich drogové sítě, které sliboval Trump.

Upínat se při tom na vyjednání míru s Tálibánem nemusí nikam vést. Hlavně není jasné, zda je hnutí vůbec ochotné v něčem ustoupit. „Dokud si Tálibán myslí, že válku vyhrává, a to si určitě myslí, nebude mít zájem o dohody bez ohledu na to, jak štědré se mohou zdát,“ řekl Michael Kugelman z Centra Woodrowa Wilsona stanci Deutsche Welle.

S odchodem cizích vojáků, který si Tálibán klade jako podmínku, spojuje především naději, že si pak s vládou v Kábulu snáze poradí. V této nejisté situaci, kterou zhoršila snaha Islámského státu uchytit se v Afghánistánu, hnutí navíc účelově vyhledávají jiné mocnosti jako sílu, která jim pomáhá v Afghánistánu prosazovat vlastní zájmy. Závislost hnutí na Pákistánu se tak oslabuje a jeho význam roste.