„Své hlasy odevzdají v hlavních městech jednotlivých států Unie,“ píše na serveru BBC News americký dopisovatel Anthony Zurcher.

Sbor volitelů je pozůstatkový ústavní orgán, jakýsi politický apendix, jehož úkolem není o mnoho více než dát pomyslné razítko pod výsledek prezidentské volby.

„Jenomže letošek přinesl tolik narušení tradičních norem a očekávání, že vlastně není divu, když i ve sboru volitelů zaznívají hlasy, že by to tentokrát mohlo být jinak,“ píše BBC. Například deset volitelů – devět demokratů a jeden republikán – si minulý týden vyžádalo údajné důkazy o tom, že Rusko americké prezidentské volby ovlivňovalo. V pozadí je jakási představa, že by volitelé mohli nakonec výsledek volby zvrátit, i když k tomu samozřejmě nemají dostatečný počet hlasů.

„Desítka volitelů přitom tvrdí, že vlastně naplňuje původní záměr otce zakladatele Alexandera Hamiltona, který prý volitele ustavil jako pojistku proti tomu, že by se prezidentem mohl stát někdo, koho prosazují cizí mocnosti,“ píše BBC.

Nulové šance

„Trump ignoruje závěry zpravodajců z CIA a hájí Rusko i prezidenta Vladimira Putina. Nad tím by se měl sbor volitelů důkladně zamyslet,“ uvedlo deset „rebelů“ v dopise. Podle BBC je ovšem šance, že by sbor svěřil prezidentství Hillary Clintonové či nějakému umírněnému republikánovi, prakticky nulová. Jeden z texaských volitelů sice vzkázal, že Trumpa volit nebude, ale dalších šestatřicet z tohoto státu ano, takže prolomení hranice 270 hlasů nezbytných pro zvolení nehrozí. Ke zvrácení očekávaného výsledku by odpůrci Trumpa potřebovali 37 volitelských hlasů.

Garrett Epps z magazínu Atlantic navíc odmítá představu, že otcové zakladatelé spatřovali ve sboru volitelů jakýsi výkvět „moudrých stařešinů“. Kdyby tomu tak bylo, musel by sbor historicky hrát úplně jinou funkci. Jenže volitelé spolu nedebatují, oni se dokonce ani nescházejí. Pouze jednou, když odevzdají hlasy, a pak se vypaří.

„Tak nevypadá orgán, na němž záleží, tak vypadá pouze ochranná pojistka před státy, které by náhodou odmítly poslouchat vůli svých obyvatel,“ píše Epps.

Stačí rozhádaní republikáni

V pozadí všeho pozdvižení je fakt, že Trump vstupuje do Bílého domu s relativně slabým mandátem. Clintonové dalo hlas o 2,8 miliónu voličů víc, Trump si v průzkumech obliby vede na nově zvoleného prezidenta poměrně špatně a jeho většina ve sboru volitelů z historického hlediska také není kdovíjak vysoká.

Demokraté si naopak mohou vysloužit výtku, že prostě neunesli porážku. Mohou ale Trumpa také vyvést z míry natolik, že začne mít problémy ve vlastní straně. Odpor některých republikánů vůči Trumpovi by byl pro demokraty vítězstvím a za daných okolností je to také to jediné, co nyní mohou „uhrát“.