Kdo by to čekal? Clintonová se svým jménem a styky – zkrátka prominentka, jíž měla nominace jaksi „samozřejmě“ připadnout, s tím určitě nepočítala. Vždyť se Sandersem, který si navíc říká demokratický socialista, se počítalo jen jaksi do počtu, jako s doprovodným folklórem.

KOMENTÁŘE DNE:

Zeman versus ne-Zeman - Předvolební prezidentské klání předjímá Jiří Pehe. Čtěte zde>>

Jenže už loni v létě začaly na jeho mítinky proudit desítky tisíc lidí, v Los Angeles například 28 tisíc najednou. Drobnými příspěvky, ne tučnými šeky od majetných sponzorů, se političce vyrovnal i ve financování nákladné kampaně.

Vzepřel se zvykům 

Jakou roli nakonec Sandersprimárkách sehrál? Byl skutečným rebelem nebo prostě jen kverulantem, potížistou, či dokonce politickým kazisvětem? Pro skalní clintonovce v uplynulých týdnech určitě to horší. Zvlášť když se vzpíral tlaku vyklidit cestu ve jménu vyššího cíle – porazit v listopadových volbách republikána Donalda Trumpa.

Tak to v amerických primárkách obvykle bývá. Ovšem s výjimkou Clintonové před osmi lety, kterou v primárkách zaskočil a přeskočil jiný senátor – mladý Barack Obama, zákonodárce bez větších politických ostruh, před nímž kapitulovala až v červnu.

Sanders se ovšem nakonec ukázal nikoli jako pošetilý stařík, který kuje pikle někde v koutě, ale jako skutečný, nebojácný a urputný rebel, který se vzepřel zaběhnutým politickým zvyklostem a nastolil problémy, které zemi dříve nebo později doženou. A některé z nich už dohnaly.

Ke zděšení štábu Clintonové se stal mluvčím a hrdinou o generaci dvě mladších Američanů rozčarovaných praktikami vysoké politiky, vlivem zájmových skupin a jejich peněz ve volbách i ekonomikou, která jim po krizi 2008 nenabízí, co čekali.

Oponentce kontrastoval tím, že odmítl „plavat s velkými rybami“ americké elity, že horuje za reformu velkých bank, za vyšší minimální mzdu, za nižší školné nebo za jeho zrušení a tak dál. Jako jediný židovský kandidát se neucházel o přízeň nejvlivnější židovské lobby v USA a naopak žádá vyrovnanější americký přístup k izraelsko-palestinskému konfliktu.

Dotlačil Hillary doleva

Ze senátora, jenž bouřil za řečnickým pultíkem vždy mírně nahrblý a s typicky nahněvaným výrazem ve tváři, se stal fenomén. Vyhrál skoro polovinu primárek, protáhl souboj až do června a nemíní dát svou agendu do bazaru ani teď, kdy Clintonovou podpořil prezident.

Jeho čtvrteční prohlášení v Bílém domě při odchodu od Obamy, že „boj pokračuje“, čtou experti jako závazek vůči miliónům stoupenců. Dotáhl to dál, než by kdo na začátku tušil, což výrazně svědčí o náladách v základně demokratů i mezi neregistrovanými Američany.

Právě vliv, jímž donutil Clintonovou posunout se víc doleva, přiznala Sandersovi i ta největší americká média. „Vytvořil masové hnutí, které věří, že si můžeme vést lépe a můžeme žádat řešení odpovídající rozsahu krize,“ shrnul Dan Cantor, šéf americké Strany pracujících rodin.

Svým vzestupem určitě nastolil i otázku budoucnosti Demokratické strany, která se podle serveru Vox.com „chová jako centristická zájmová skupina, která jen zprostředkovává mezi požadavky levicových aktivistů a důležitými členy podnikatelské komunity“.

Podle Sanderse a jeho proudu je nutné, aby se strana stala přinejmenším stejně vyhraněnou, jako jsou republikáni ideologicky konzervativní.
O to se i přes porážku v primárkách hodlá bělovlasý politik ještě poprat.