„Dospěli jsme k závěru, že stát by měl pevně trvat na předložení důvodu, proč by pro dítě nebylo lepší, aby mělo dva milující rodiče, než jen jednoho, a to bez ohledu na to, že oba rodiče jsou stejného pohlaví,” zněl názor většiny soudců.

Nesouhlasící menšina naopak argumentovala tím, že dárkyně vajíčka podepsala dva formuláře, v nichž se zříkala jakéhokoliv nároku na dítě, a proto právně není jeho rodičem. Dohoda o společné výchově byla zřejmě jen ústní, nebyla nikdy formálně uvedena v platnost, a tak ji nelze vymáhat.

Obě ženy podle soudních dokumentů žily v dlouhodobějším vztahu, než se rozhodly pořídit si dítě za pomoci umělého oplodnění. Žena, která dítě donosila, byla neplodná. Její partnerka poskytla vajíčko, které bylo oplodněno ve zkumavce. Dítě vychovávaly společně až do chvíle, než se rozešly. Žena, která dítě porodila, utekla s holčičkou do Austrálie.

Někdejší partnerka ji nechala vystopovat soukromým detektivem a zažalovala, aby se domohla sdílené péče o dítě. Okresní soud ji nárok na dítě upřel, v souladu s floridskými pravidly pro asistovanou reprodukci, která brání dárcům vajíček a spermatu v uplatňování rodičovských práv. Odvolací soud však rozhodl, že obě ženy mají rodičovská práva, a nejvyšší soud souhlasil; až do rozluky se i dárkyně vajíčka chovala jako rodič.

Usoudil také, že záměr matky, která dítě porodila, vychovávat potomka sama „byl smutně podobný názorům všech těch rodičů, kteří po rozluce dávají přednost vyloučení druhého rodiče ze života dítěte”.

Florida patří v USA ke státům, které neuznávají homosexuální manželství, ani nedovolují homosexuálním párům adopci dětí. Nicméně tamní justice usoudila, že dárkyně vajíčka má stejná práva k dítěti jako třeba neženatý otec, protože jde spíše o převzetí rodičovské odpovědnosti než o biologický vztah.