Když před šesti lety vytáhl z řeky Merromack podivný zelený kámen, bylo mu jasné, že jde o něco neobvyklého. Považoval ho za kámen, z něhož se mohly hroty vyrábět, protože měl sklovitý charakter jako obsidián a vypadalo to, že se z něj někdo pokoušel kus odštípnout. Pak ho napadlo, že to může být meteorit. Detektor neprokázal nic kovového.

Svůj nález položil na jiný kámen na zahradě, kde byl dalších pět let. Až Greenova švagrová, která nepochybovala, že nález pochází z vesmíru, jej poslala známému v Národním úřadu pro letectví a vesmír (NASA). Zpět jim po roce přišla překvapivá zpráva.

Je to utavený zbytek ruské vesmírné stanice Mir, která v březnu 2001 ukončila činnost a řídicí středisko ji navedlo do atmosféry, v níž shořela. Právě průchod atmosférou, kdy se úlomek rozžhavil, mohl za jeho zvláštní strukturu i barvy.

Materiál má strukturu podobnou balastu používanému v sovětských lodích v polovině osmdesátých let. Podobnou strukturu měla i součást zásobovací nákladní lodi Progres, která selhala.