Kromě Müllera jsou stíháni bývalý šéf personálního oddělení Guillermo Galarraga a Hector Francisco Jesús Sibilla, který měl na starosti bezpečnost a ochranu závodu. Čelí obvinění, že předali jména, rodná čísla, fotografie a adresy 24 odborářů bezpečnostním silám junty. Ty pak odboráře zadržely a mučily v prostorách továrny a v tajných vězeních.

Všichni tři muži ve věku přes osmdesát let dostali okamžitě domácí vězení, které jim může být zrušeno po zaplacení kauce v přepočtu tři milióny korun pro každého. K obvinění se na dotaz agentury AP nevyjádřili.

Po stížnosti zmizel šéf odborů

K odhalení identity stíhaných přispěli sami odboráři, kteří byli vězněni a mučeni asi rok. Mezi vězněnými byl i odborový předák Juan Carlos Amoroso, který se na vedení obrátil kvůli tomu, že dělníkům byla systematicky strhávána část mzdy. Šéf personálního Galarraga se mu vysmál a řekl mu: „Amoroso, pozdravujte ode mne Campse.“ Generál Ramón Camps byl v té době ještě neznámý, ale právě on zřídil síť tajných vezení, ve kterých zmizelo na 13 000 lidí.

Dva dny po rozhovoru Amorosa unesla z jeho domu silně ozbrojená skupina a odvezla ho do tajné věznice, kde byl vyslýchán a bit. Zadrženi byli i další odboráři, které spoutali, nasadili jim na hlavy kápě a bili je v jídelně u továrního fotbalového hřiště. Pak je předali do dalších tajných věznic, kde je mučili elektrickým proudem nebo elektrickým nářadím, popřípadě pro ně připravovali inscenované popravy, aby z nich získali informace o dalších odborářských předácích.

Galarraga je hlavním podezřelým. Soudkyně uvedla: „Shledávám za zaznamenáníhodné, že šéf personálního oddělení ve Fordu mohl znát tak citlivé informace, jako je funkce Campse, což by bylo nemožné znát, pokud by továrna neměla přímé vztahy s vojenskými představiteli, kteří převzali státní úřady.“

V továrně se vyráběly vozy Ford Falcon, které hojně využívaly právě tajné armádní jednotky.

Případ bývalého vedení Fordu je součástí nové vlny vyšetřování, které je zaměřeno na podporu, kterou diktatura měla u korporací.

Během vojenské diktatury v Argentině v letech 1976 až 1983 podle údajů organizací hájících lidská práva beze stopy zmizelo okolo 30 000 lidí.