Dohoda byla podle listu odkazujícího na záznamy v archivu bývalé východoněmecké tajné policie Stasi podepsána v září 1987 po cestě obchodních zástupců NDR do Havany a jejich návštěvě kubánského ministerstva vnitra.

Rozhovorů se účastnil i Enrique Sanchez, tehdejší šéf státní společnosti Emiat, která na Kubě zajišťovala vybavení bydlišť kubánských politických špiček. Záznamy uvádějí, že se probírala umístění výroby ve vězeňských zařízeních ministerstva vnitra. Výsledkem jednání bylo uzavření smlouvy, v níž se kubánská strana zavázala vyrobit 35 000 jídelních stolů, 10 000 dětských stolů a 4000 trojdílných sedacích souprav.

Spolupráce údajně zpočátku vázla. Když Kubánci počátkem roku 1988 dodali první sedačky, do prodeje nešly, protože byly nekvalitně vyrobené. O pár měsíců později už ale údajně výrobky splňovaly standardy.

Ikea uvedla, že se nařčeními zabývá a její zástupci by podle prohlášení firmy rádi do složek Stasi nahlédli, aby je porovnali s vlastními záznamy. Mluvčí firmy uvedla, že Ikea „důrazně odsuzuje využívání politických vězňů“. Švédský výrobce podle zástupkyně bere nařčení velmi vážně, o vědomém zneužívání vězňů ale podle něj případně nemůže být řeč.