Během deseti let se tak poměr bílých a „barevných“ změnil v neprospěch bělochů, kterých  v roce 2000 bylo 53,7 procenta, ale loni už jen 47,7 procenta.

Černoch nebo míšenec je každý druhý z šesti miliónů „cariocas“, obyvatelů Rio de Janeira, v jedenáctimiliónové ekonomické metropoli Sao Paulu jsou bělochů dvě třetiny a téměř třímiliónový Salvador de Bahía je skoro celý černý.

Nerovnost v příjmech

Deset let ekonomického růstu a sociálního rozvoje, většinou pod socialistickými vládami, se projevilo celkovým vzestupem životní úrovně a zejména snížením extrémní chudoby, poklesem negramotnosti, lepším přístupem k pitné vodě a elektřině a zlepšením řady dalších ukazatelů. Rozdíly v „zemi kontrastů“ ale přetrvávají – zejména mezi severem a jihem, městy a venkovem a bílými a barevnými.

Brazilský geografický a statistický institut (IBGE), který sčítání řídil a nyní vydal jeho výsledky, zvlášť upozornil na „akutní příjmové nerovnosti“ – horních 10 procent Brazilců si rozděluje 44,5 procenta národního důchodu, na nejchudší desetinu obyvatel ale zbývá jen 1,01 procenta.

Polovina Brazilců, většinou potomci teprve před 123 lety osvobozených černých otroků, ani nedosáhne na minimální mzdu a žije z 375 reálů měsíčně (asi 4000 Kč). Běloši a Asijci vydělávají podle IBGE dvakrát víc než černoši a míšenci.

Zlepšení i propady
Průměrný věk stoupl na 32,1 roku. Většina seniorů jsou běloši, mezi mladými převažují černoši a mulati.
Úmrtnost dětí do jednoho roku za 30 let klesla z 23,3 na 3,4 procenta.
Přes 491 tisíc Brazilců žije v zahraničí, čtvrtina v USA.
Analfabetismus klesl na 9,6 procenta, ale téměř čtvrtina venkovanů číst neumí.
Pitnou vodu má 83 procent domácností, na venkově je to necelých 28 procent.
Běloši a Asijci berou kolem 900 dolarů (17 tis. Kč), mulati a černoši jen 490 dolarů.