Článek
Čtvrteční odpolední přednáška na Univerzitě v Guelphu byla opět o EU (její anglická verze je na www.klaus.cz), což je téma, kterému na americkém kontinentě moc nerozumí. Za prvé je neděsí, že mohou existovat státy a nad nimi nějaká unie (jak v USA, tak v Kanadě) a za druhé si myslí, že je Evropská unie něco jako jejich NAFTA, což je ovšem jen velmi nízký stupeň ekonomické integrace mezi USA, Kanadou a Mexikem. Myslí si tu, že je to něco podobného, ač si ani ve snu nedovedou představit, že by tyto tři země měly mezi sebou Schengen (volný pohyb lidí) nebo euro (jednu společnou měnu). A priori si myslí, že je regionální integrace jakési dobro „an sich“. To si ostatně myslí i u nás doma různí euronaivisté. Kromě studentů a profesorů přišlo na mou přednášku poměrně dost krajanů, kteří jsou v Kanadě všude. Ale i našich studentů, kteří tam studují.
University of Guelph v kanadském Ontariu
Guelph je velmi hezká, stylová univerzita, která uměla oddělit starou a novou architekturu (má asi 20 000 studentů), v krásném přírodním prostředí mezi velkými kanadskými jezery, nedaleko Toronta. Krajina je beznadějně rovná, ale v tomto ročním období ještě velmi zelená, tedy nepodzimní. Počasí teplé, slunečné, kanadské indiánské léto.
Po návratu do New Yorku odjíždím na večeři pořádanou časopisem The New Criterion v předvečer konference, která má název „Is America Declining?“, což považuji za téma vysoce relevantní. Konzervativní a americky pragmatický, ale současně kulturou velmi intenzivně se zabývající měsíčník občas vidím, a proto jsem očekával, že odpověď šéfredaktora Rogera Kimballa a jeho dalších klíčových spolupracovníků bude ano. Nemýlil jsem se. Chtěli znát můj názor, byl jsem jediným řečníkem na této akci, tak jsem musel říci, že Amerika – viděno od nás, přes Atlantik – už není tím, čím bývala.
Václav Klaus přednáší projev v OSN.
V pátek ráno jdu do budovy OSN, kde po Ghaně a Iráku mluvím jménem České republiky. Leckteré prominentní země se prosadily mluvit už dříve, ale dopoledne je určitě lepší než odpoledne a navíc teprve po nás přichází na řadu třeba Japonsko, Izrael nebo Švédsko.
Ve svém projevu (anglicky na www.klaus.cz) se zabývám zejména situací v severní Africe a obhajobou používání jaderné energie. Jsem přesvědčen i o tom, že musí dojít ke změně složení Rady bezpečnosti. Přimlouvám se i za nejednostranné řešení palestinsko-izraelského sporu, který letos v OSN všechna další témata vytlačil na okraj. Musí být nalezeno pro obě strany přijatelné řešení, které nesmí být nadiktováno zvenku.
Pak už jsou jen dvě krátká bilaterální jednání s prezidenty Kypru a Guineje, oběd a cesta na letiště. Noční zpáteční let nás v sobotu ráno vrátí do Prahy.
