Dnes je to liberální země. Na rozdíl od Argentiny tam není propojení státu a podnikové sféry, není tam žádný protekcionismus, nejsou tam žádné dovozní restrikce. Zaujalo mne, že největším obchodním partnerem pro Chile je Čína, možná to přes ten Pacifik nemají tak daleko.

Po Pinochetovi bylo logické, že dvě desetiletí vládla levice (byť středolevá, ne taková jako ve Venezuele nebo Bolívii), ale další impuls rozvoji daly teprve volby v roce 2009 a s nimi vítězství pravice a zvolení Sebastiana Piňery prezidentem. Tento majitel doktorátu ekonomie z Harvardu (kde prožil tři roky), významný chilský podnikatel a miliardář znamená viditelnou změnu.

Chile je velká asi jako deset Českých republik, má 17 miliónů obyvatel a je stejně „dlouhá“ jako Argentina. Severojižně měří Chile 4 329 km (což je jedna desetina zemského obvodu!) a nejužší místo je asi 90 km. Hlavní město má 6 miliónů obyvatel a je rozloženo na úpatí hřebenů chilských And. Hory ho zcela svírají, a proto je tam tak špatná kvalita vzduchu.

Prezident Chile mluvil o sametové revoluci

Na letišti mi jako první větu říká náměstek ministra zahraničí, že snad k večeru přijde větřík, který to vyčistí. Santiago de Chile se za 17 let od mé předchozí návštěvy zásadně změnilo. Vyrostlo do výšky, je tu spousta moderních budov mrakodrapového typu, ale schovalo se i pod zem – doprava je svedena do podzemních tunelů.

Hlavním jednacím dnem chilské návštěvy je pondělí 4. dubna. Začínám na česko-chilském podnikatelském semináři v Obchodní komoře. Naše ekonomické vztahy byly již od 20. let minulého století docela čilé, ale všechno skončilo v roce 1973, kdy jsme s Chile přerušili diplomatické styky. Ty byly obnoveny až v 90. letech, ale vzájemný obchod není příliš velký a navíc je náš obchod s Chile dlouhodobě pasivní. Snad i naše cesta přispěje k intenzifikaci vztahů.

Jednání s prezidentem a následný slavnostní oběd se koná v prezidentském paláci „La Moneda“ (je příjemné být na stejných místech jako před sedmnácti lety). Prezident je přátelský, business-like, vzpomíná na naše dvě loňská setkání v Madridu a v New Yorku. O pozitivní vztahy s ČR má zájem. Máme mnoho stejných názorů – na politický a sociální systém, na úlohu trhu ve společnosti, ale i např. na situaci v severní Africe. Oproti Argentině mluvil více o naší sametové revoluci než o Pražském jaru.

Byli jsme i na velvyslanectví, na setkání se zaměstnanci a krajany (kterých je v Chile daleko méně než v sousední Argentině, jen několik stovek) a položili jsme věnec k pomníku generála O’Higginse, který zhruba ve stejné době jako de San Martín v Argentině vytvořil Chilskou republiku a stal se v roce 1818 jejím prvním prezidentem. Již před sedmnácti lety mne upoutala „vojenskost“ a vážnost tohoto ceremoniálu. I teď i tehdy mně čepice a helmy vojáků připomínaly fotografie německých vojáků z 2. světové války.

Chilský vinař zná Břeclav i Písek

Musím ještě zmínit poslední akci předchozího dne, kterou byla návštěva slavné vinice Tarapacá, kde vyrábí víno velmi známé i v naší zemi. Je to příležitost k hodinové cestě autem za město, k dívání se na „normální“ vesnice i k degustaci těchto mimořádně dobrých vín.

Vinice má 500 hektarů, je v krásném hlubokém údolí s říčkou uprostřed, hlavní sklepy jsou obklopeny stoletým, pečlivě udržovaným parkem. Mají tam fotografie různých zajímavých návštěvníků, mezi nimi jsou i Václav Havel a Vladimír Špidla. Majitel vinice považuje Českou republiku za významný trh, mnohokrát tam byl, zná nejen PrahuBrno, ale třeba i Břeclav a Písek. Ale to jeho víno je opravdu skvělé.