DARPA (Agentura pro výzkum pokročilých obranných projektů) minulý týden uvedla, že má zájem o nájem americké lodi, která by pomáhala sbírat údaje z testu stroje HTV-2. HTV-2 je kluzák, který vynese mezi 20. a 27. dubnem do vzduchu raketa Minotaur IV Lite z kalifornské základny Vandenberg směrem k Marshallovým ostrovům. HTV-2 nemá vlastní pohon.

Jedná se o první test v rámci programu Falcon, jehož cílem je získat hypersonický letoun pohybující se rychlostí šestinásobně převyšující rychlost zvuku. Pacifik by měl stroj přeletět za dvě hodiny.

Při letu má být testována ochrana stroje před extrémními teplotami, jakým je letoun při takových rychlostech vystaven.

Na HTV-2 se ověřují technologie pro stroj firmy Lockheed Falcon HTV-3X přezdívaný Blackswift, který by měl být schopen odstartovat ze země, za letu dosáhnout rychlosti Mach 6 a opět přistát. DARPA už zveřejnila animaci takového letu.

Falcon HTV-3X

Falcon HTV-3X

FOTO: DARPA

Program Falcon sestává ze dvou složek. Jednou je vývoj hypersonického letadla, druhou je vývoj jeho pohonu. Jedná se o turbonáporový motor. Ten letadlo vynese do vzduchu, jako by šlo o běžný turboreaktivní motor. Při vyšších rychlostech funguje jako turbonáporový motor.

Náporový motor (ramjet) je motor pracující bez kompresoru, vzduch je do motoru vháněn samotným pohybem letadla, takže nelze použít při startu. V difuzéru se vzduch stlačí a vstřikuje se do něj palivo, buď běžný letecký petrolej, nebo vodík, přičemž spalování vodíku je účinnější.

Firma Pratt & Whitney Rocketdyne už úspěšně otestovala spalovací komoru tohoto motoru. Experimentální verze motoru Pratt Whittney Rocketdyne X1 poháněla i experimentální stroj X-51A a je šance, že by mohla umožnit uvést hypersonické projekty ve skutečnost.

Na financování vývoje HTV-3X se v roce 2007 dohodla DARPA a americké letectvo USAF. V roce 2008 byl projekt pozastaven, protože se na něj zatím nenašly peníze. Testy HTV-2 i spalovací komory však ukazují, že se v programu pokračuje.

Náporové motory:

Náporový motor (ramjet) si nechal v roce 1907 patentovat René Lorin. Je to nejjednodušší motor tvořený jen vprostřed se zužující trubkou, do které se vstřikuje palivo. Spaliny pak vysokou rychlostí unikají druhým, dozadu otevřeným zužujícím se prostorem (tryskou).  Poprvé byl použit ve francouzském letounu Leduc O10 v roce 1949. Účinný je však až při rychlosti zvuku. Nadzvukový náporový motor scramjet se od klasického liší tím, že vzduch jím proudí nadzvukovou rychlostí.

Výhodou scramjetu je možnost dosáhnout extrémně vysokých rychlostí - až desetinásobku rychlosti zvuku. Na rozdíl od raketových motorů nepotřebují ty náporové nést okysličovadlo a mají menší spotřebu paliva, což představuje velkou úsporu hmotnosti. Ve srovnání s proudovými motory je účinnější, protože nemá kompresor, jenž odebírá část výkonu.

Náporové motory, ať už nadzvukové nebo podzvukové, však nemohou fungovat za nižších rychlostí. To znamená, že se nejprve musí dostatečně urychlit jiným motorem, ať už raketovým, nebo turboreaktivním. Existují také motory kombinované - tzv. turbonáporové motory. Právě ty se vyvíjejí pro stroje, jako je HTV-3X. Mají spalovat jak vodík, tak běžný letecký petrolej JP-7.