Zpráva Human Security Report (HSR) například uvádí, že běžně uváděných 5,4 miliónu obětí válčení v Demokratické republice Kongo je dvojnásobek reálného počtu a stejně tak studie zpochybňuje statistiky z Dárfúru a Iráku. Autoři mají též námitky k různým obecným tvrzením a hypotézám od toho, jak ničivá je válka, po otázku, zda oběti války lze vůbec spočítat. Varovali, že by zprávy mohly do budoucna ztratit věrohodnost, což je nebezpečné.

„Je to souboj filosofií, způsobů přístupu k velmi složitým otázkám o úmrtích lidí ve válce,“ uvedl ředitel výzkumu Harvardské humanitární iniciativy Greg Greenough. Není to ale jenom filosofická otázka. Statistikami mrtvých a zraněných se řídí vlády, armády a humanitární organizace a na jejich základě se rozhodují o reakci na konflikt.

Odhady jsou orientační

Poté, co Mezinárodní komise pro záchranu (IRC) publikovala svá první zjištění o počtu mrtvých v Demokratické republice Kongo, příliv humanitární pomoci se zvýšil o 500 procent a následoval příchod vojenské mírové mise, která je se svými více než 20 000 příslušníky největší na světě. Richard Brennan, který pomáhal při jedné z pěti zpráv komise o úmrtnosti v zemi, kritiku výzkumníků z Vancouveru odmítl s tím, že bylo vždy jasné, že zprávy mají svá úskalí. Kanadská studie prý navíc s daty pracovala výběrově a nezmínila jiné výzkumy, které došly k jiným závěrům.

V situacích jako panuje v Kongu průzkumy usilují o stanovení počtu lidí, kteří by pravděpodobně byli naživu, nebýt války. Brennan poukázal, že studie IRC nikdy nestanovovaly jediné číslo, ale popisovaly rozsah násilí s nejméně třemi milióny mrtvých a nejvíce se sedmi milióny mrtvých. Cílem je pochopit situaci a připravit prostor pro relevantní odpověď.

 

Slavný axiom, že pravda je první obětí války, bohužel platí jako pravda v případě obětí. Anthony Cordesman

 

HSR zpochybnila i statistiky z dalších zemí, mimo jiné poukázala na nedostatky první souhrnné studie o obětech války v Iráku zveřejněné v roce 2006 v britském lékařském žurnálu The Lancet. Páteční článek v Lancetu dává HSR za pravdu v případě Dárfúru. Vědci z univerzity v Lovani v něm uvedli, že více než 80 procent ze 300 000 úmrtí na západě regionu od začátku bojů v roce 2003 způsobily nemoci a nikoliv násilnosti.

Obyvatelé Konga prchají před boji.

Obyvatelé Konga prchají před boji.

FOTO: ČTK/AP

„Slavný axiom, že pravda je první obětí války, bohužel platí jako pravda v případě obětí,“ řekl Anthony Cordesman ze Střediska pro strategická a mezinárodní studia ve Washingtonu. „Je tendence příliš často přibližovat počty mrtvých politice nevládních organizací a je tendence podhodnocovat, jestliže válku vede vláda,“ poznamenal.

Statistiky nejsou perfektní, ale to neznamená, že bychom měli od odhadů upustit, reagoval Patrick Ball, který v organizaci se sídlem v kalifornském Palo Alto řídí zpracovávání dat z problémových oblastí. Metodou, kterou HRS kritizuje jako „zlatý standard“, koordinoval vyhodnocování informací z konfliktů v Guatemale, Libérii, Peru a jinde. Zpráva HRS je podle něj přínosná podněty, které mohou pomoct příští studie zlepšit.

Ve válkách dnes umírá méně lidí

Projekt HSR rovněž uvádí, že v intenzivních konfliktech, při nichž ročně padne tisíc a více osob, umírá dnes o 70 procent méně lidí než v dobách studené války a 40 procent než celkově dříve. Doplňuje, že humanitární pomoc se stala efektivnější, což je dáno také tím, že ve válečných oblastech byli lidé na počátku bojů zdravější než v minulosti.

Rovněž počet mrtvých na bojišti se snižuje z 33 000 v roce 1950 na asi tisíc v roce 2007. Přesto má válka dál devastující dopad na milióny lidí po celém světě.