Obama téměř naplnil představy velitele aliančních sil v Afghánistánu generála Stanleyho McChrystala, který žádal 40 000 posil.

Podle agentury AP by první jednotky námořní pěchoty měly odletět do tří týdnů. Mají se okamžitě zapojit do bojů proti povstalcům z hnutí Tálibán v jižní provincii Hílmand. Většina posil bude nasazena po Novém roce. Obama naplánoval začátek stahování v červenci 2011.

 

Řečeno krátce, status quo je neudržitelné. Barack Obama

Prezident řekl, že jeho strategie má tři cíle: nepřepustit místo al-Kajdě, zadržet Tálibán a zabránit mu ve vládním převratu a posílit afghánskou vládu a její bezpečnostní složky. „Jsme v Afghánistánu, abychom zamezili opětovnému šíření rakoviny v této zemi. Ale ta samá rakovina zakořenila v pákistánském pohraničí. Proto potřebujeme strategii, která zabere na obou stranách hranice,“ uvedl. 

Zároveň Obama odmítl analogii s válkou ve Vietnamu. V Afghánistánu podle něj bojuje širší koalice, která navíc narozdíl od Vietnamu nečelí celonárodnímu odporu. „A hlavně - narozdíl od Vietnamu byli Američané krutě napadeni z Afghánistánu a pro ty samé extremisty u jeho hranic zůstávají nadále cílem,“ poznamenal s odkazem na 11. září 2001. 

Obamova projevu se zúčastnily i vládní a vojenské špičky.

Obamova projevu se zúčastnily i vládní a vojenské špičky.

FOTO: ČTK/AP

Obama už letos afghánský kontingent posílil o 21 000 vojáků a Američané mají v současnosti v zemi 71 000 armádních příslušníků. Přesto tam Tálibán posiluje a počet amerických obětí stoupá. Podpora angažování v konfliktu, který kdysi Obama nazval válkou z nezbytnosti, nikoliv z vlastní volby, klesá mezi americkou veřejností i v táboře prezidentových demokratů.

Jednání s Karzáím trvalo hodinu

Obama v pondělí a úterý vysvětloval po telefonu v hrubých rysech svůj plán lídrům aliančních zemí, ale také Ruska, Číny a Indie. Hovořil též s pákistánským prezidentem Ásifem Alím Zardárím a s afghánským protějškem Hámidem Karzáím. Videokonference s ním trvala podle vyjádření Kábulu hodinu.

Prezident Obama se ve West Pointu zdraví s kadety.

Prezident Obama se ve West Pointu zdraví s kadety.

FOTO: Jim Young , Reuters

Situaci v Afghánistánu komplikuje všudepřítomná korupce a neefektivní správa. Očekává se, že Obama předloží Karzáímu tvrdé podmínky a podpoří plán intezivnějšího výcvikového programu afghánských sil, který doporučili armádní experti. Takový plán by počítal s rozšířením afghánské armády na 134 000 příslušníků do příštího podzimu, tedy o tři roky dříve, než se zamýšlelo původně.

USA chtějí, aby také spojenci v Severoatlantické alianci (NATO) vyslali do Afghánistánu dalších 10 000 vojáků. Ti jsou ale ochotni uvolnit méně než polovinu. V pondělí potvrdila vyslání dalších 500 vojáků Velká Británie. [celá zpráva]

Spojené státy mají rovněž více než 100 000 vojáků v Iráku. Ze země se poslední z nich mají stáhnout do konce přespříštího roku.

Američtí vojáci v Afghánistánu

Američtí vojáci v Afghánistánu

FOTO: Bruno Domingos , Reuters

Obamův recept na válku, zn. Bez záruky
Odejít co nejdřív z Afghánistánu znamená poslat tam nyní víc sil. Na tom postavil prezident Barack Obama novou strategii vleklé války, z níž nechce utéci, ale v níž nehodlá vykrvácet. Přesto ani tento recept nezaručí, že zemi vyrve z vlivu Tálibánu.
„Nevěřím, že cílem bude Afghánistán zcela očištěný od Tálibánu. Nebude to Afghánistán, v němž vláda kontroluje celé území. Musí jít o cíl, kterého můžeme dosáhnout,“ svěřil se podle listu The Washington Post v minulých dnech jeden z Obamových poradců.
Minimálním cílem je co nejvíc zatlačit Tálibán, paralyzovat vedení al-Kajdá a předávat odpovědnost za bezpečnost Afgháncům, přičemž plán rezignuje na přeměnu země v moderní demokracii s výlučnou mocí ústřední vlády.
Ani to není snadné. Zejména když po osmiletém úsilí USA a NATO je Tálibán na vzestupu a Afghánistán se po trpké sovětské zkušenosti v 80. letech stal znovu důkazem, že pro regulérní armádu jsou povstalci tvrdým oříškem.
Skepse veřejnosti i mezi demokraty
Obamova eskalace i přes ujišťování o budoucím odchodu naráží na skepsi Američanů a jeho vlastních demokratů, kteří budou na podzim 2010 obhajovat většinu v Kongresu, na různice v jeho vlastní administrativě i na omezené zdroje spojenců.
Naprostým rozčarováním i rizikem pro úspěch mise je pro Bílý dům očividné selhání „amerického koně“ Hamída Karzáího v křesle afghánského prezidenta. Nejbližším spojencem Obamy se stali paradoxně opoziční republikáni, kteří říkají: Dejte generálům, o co žádají.
Tím se řídil prezident Bush v Iráku a vyslání posil v roce 2007 tam nakonec opravdu napomohlo zvrátit beznadějný vývoj a zklidnit poměry. Afghánistán ale není Irák. „Mnoho z této strategie závisí na věcech, které nemůžeme kontrolovat,“ řekl člen Obamova týmu, který jmenoval hlavně vládu v Kábulu a poměry v sousedním Pákistánu.
Velká očekávání
Tři měsíce úvah a deset zevrubných válečných porad v Bílém domě nicméně vyvolávají velká očekávání jak u nervózních spojenců, tak u domácí veřejnosti a pro Obamu znamená rozhodnutí velkou politickou sázku.
„Nebudeme tam dalších osm let,“ naznačil už před Obamovým projevem jeho mluvčí Robert Gibbs. Na koho v zemi vsadit kromě vlády v Kábulu a jakou taktiku rozvinout, však zůstává otázkou, kterou zodpovědí příští měsíce. Na stůl se po několika letech vrací myšlenka přistoupit na zakořeněnou afghánskou kmenovou tradici a obrátit jejich vůdce proti Tálibánu.