Článek
Kosterní pozůstatky druhohorních ještěrů, jako například ten, jenž získal jméno Sue a je součástí expozice muzea přírodních dějin v Chicagu, či exemplář vystavený v Pittsburghu, vykazují poškození zadní části spodních čelistí. Jde o malé otvory a drážky, zatím považované za stopy po soubojích mezi jedinci či neznámé bakteriální infekci.
Podle studie jsou to však důkazy trichomonózy, kterou způsobuje právě bičenka (druh Trichomonas gallinae), jinak přenášená ptáky, a to i dnes. Takto nakažený ještěr mohl pak snadno uhynout.
"Otvory v čelistech ještěra se objevují na stejných místech jako u dnešních ptáků s trichomonózou," prohlásil Ewan Wolff, paleontolog z univerzity ve Wisconsinu-Madison, který se na studii podílel. "Tvar otvorů a způsob, jakým narušily okolní kost, je velmi podobná u obou živočichů," dodal Wolff.
"Jak nákaza postupovala, parazit napadal stále větší část čelisti a krku. Zvíře pak nemohlo polykat a zašlo hlady," vysvětlil Steve Salisbury z univerzity v Queenslandu.
Infekce se přenášela při krvavých soubojích
V současnosti je trichomonóza běžně přenášena holuby, kteří jsou však proti infekci většinou odolní. Takové štěstí však už nemají dravci, kteří tyto holuby loví. Nákaza se na ně může snadno přenést.
Podle studie nebyly nalezeny důkazy o trichomonóze u žádného jiného druhu ještěrů než právě u tyrannosaura. Vědci si tuto zvláštnost vysvětlují tím, že kdysi nejmocnější z ještěrů často bojovali mezi sebou a dopouštěli se i kanibalismu.
Důkazem pro možný přenos infekce kvůli soubojům je podle odborníků současná situace v populaci tasmánského čerta, kterou decimuje rakovina tlamy přenášená právě ranami po kousnutí.